První jídlo, které jsem uvařil:

Myslím, že to byl gulášek.

Jako dítě jsem nesnášel:

Jelikož jsem z generace, kdy jsme jako děti jedly všechno, tak možná nejméně jsem měl rád fazolky na kyselo ve škole.

Jídlo od mých blízkých, na které nikdy nezapomenu: 

Rozhodně bramborová metyja s povidly a mákem od mojí milované babičky.

Poprvé jsem v restauraci uvařil:

Hodně jsem pátral v paměti, ale myslím, že to byly vepřové ledvinky na slanince.

Mým kuchařským vzorem je:

Pro mě byl vzorem vždycky každý starší kuchař, který byl v našem oboru léty zkušený.

Z českých kuchařů mě inspiruje:

Jaroslav Sapík.

Kdybych měl vlastní restauraci, jmenovala by se:

Nad konkrétním jménem jsem nikdy neuvažoval, ale určitě by se zakládala na poctivé české kuchyni, zvěřině a klidně i zabijačkových specialitách.

Vařil bych v ní:

Klasická česká jídla jako králík na černo, hovězí svíčková na smetaně, kančí se šípkovou, plíčky na smetaně a další tradiční české pokrmy, na které se tak trochu už dnes zapomíná.

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo:

Nemám asi nic konkrétního, co se mi nepovedlo. Spíš když jsem občas pod tlakem, což my kuchaři často jsme, se občas nepodaří vše podle našich představ, ale za každým jídlem, které z kuchyně vydám, si stojím.

V kuchyni jsem mistr na:

Gulášek.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě nebaví:

Úklid.

Nejhorší hláška hosta je:

„Jsem vegetarián“ – berte to prosím s nadsázkou, miluju maso (směje se).

Moje snídaně, oběd a večeře snů:

Nesnídám, ale bez kafe nikdy nezačínám den. Oběd a večeře snů – pokud jsem v práci, tak rozhodně je sen si to sníst v klidu a mít čas si to jídlo vychutnat.

Česká, italská nebo francouzská kuchyně?

Jednoznačně česká.

My Češi v kuchyni neumíme:

Já myslím, že mořské plody a ryby, a to z jednoho důvodu, že je obtížné připravit něco tak dobře a chutně, když to není čerstvé, jako když jste například někde u moře a dáte si čerstvou rybu z grilu. Ta vůně, chuť a kvalita masa je úplně jinde. 

Je práce kuchaře na celý život?

Myslím, že ne. Je to práce velmi náročná, jak fyzicky, tak i psychicky. Do 50 let ideálka, pak jít do zaslouženého důchodu. Pokud to ovšem děláte celý život jako já. 

Co host či obecně člověk, který nikdy nevařil, nikdy nepochopí:

Určitě ten, kdo nikdy v profesionální kuchyni nevařil, nepochopí, jak je někdy časově náročné zorganizovat postup práce, když vám vyjíždí lístky jak na běžícím páse.

Moje kuchyně po celodenním vaření vypadá jako:

Po bitvě u Slavkova i s těmi zraněnými (směje se).

Netroufl bych si uvařit:

Já si troufnu uvařit všechno, otázka je, jak to dopadne.

Když jdu na jídlo do restaurace, dávám si:

Je mi to úplně jedno, co si dám, hlavně, že to nemusím vařit já.

Nejlepší jídlo, které jsem v životě jedl, bylo:

Tohle úplně nedokážu specifikovat, protože jako kuchař mám rád všeobecně každé jídlo, ale rozhodně si zakládám na čerstvosti a lokálních surovinách.

Kromě mojí restaurace mi nejvíc chutná:

Od mého nejstaršího syna Tomáše, který je dnes velmi dobrým kuchařem, od malička se mnou vařil, má na kuchyni jiný pohled a mnohdy je i on velkou inspirací a vzorem.

Kdybych nebyl kuchařem, byl bych:

Vždycky mě bavila práce se dřevem, takže nejspíš bych byl stolařem nebo tesařem.

Moje sladká tečka:

Větrník, mňam!