Vývěsní štít naznačuje, že tady dříve stával mlýn. Hosté si rádi pročítají historické dokumenty, které visí na stěně občerstvení.

Co se z těch starých úředních listin dozvíme?

Zbyněk: Třeba že můj praděda mlýn vyženil, dostali ho s prababičkou svatebním darem. Stali se z nich mlynáři. A mimochodem, když se ženil, nebyl plnoletý a museli mu takzvaně dokoupit roky.

Míša: Máme tady původní kamenné mlýnské kolo a taky fotky, jak mlýn vypadal. Lidi to zajímá, často se nás ptají na historii tohoto místa. Proto jsme dokumenty zarámovali a pověsili na zeď, aby si je mohli studovat.

Kolik generací jste udržovali mlynářské řemeslo?

Zbyněk: Ještě můj děda byl do šedesátých let chvíli mlynářem, ovšem táta už ne. Na mlýně se narodil, ale když byl puberťák, mlýn zbourali. Stali se z nich vodaři, když se tady postavila úpravna vody pro okolí s rybníkem.

Pokračujete ve vodařské tradici?

Zbyněk: Můj bratr je taky vodař, ale já ne, i když jsem v domě vyrostl a žiju tu se svou rodinou. Věnoval jsem se stolařině, výrobě oken ze dřeva. Vypracoval jsem se z řadového zaměstnance jedné firmy až po jejího ředitele. Když se změnilo vedení, odešel jsem na volnou nohu. Zhruba před šesti lety jsem potkal Míšu a spolu budujeme místo, kam by se naši hosté rádi vraceli. K rychlému občerstvení postupně přibyla farma se zvířaty a posezení v zahradě. Teď postupně vzniká i ubytování pro ty, kteří u nás chtějí zůstat.

Míša: Já pocházím z Divnic, dědinky kousek odsud. Šanov jsem znala, ale jsem tak trochu náplava. Teď už si vůbec neumím představit, že bych žila jinde nebo zase chodila někam na osm hodin do práce dělat účetnictví a projekty. Neměnila bych.

Co bylo na začátku vašeho podnikání?

Míša: My jsme původně po covidu vybudovali rychlé občerstvení ze staré garáže u cesty, ve které se nám nechtělo parkovat. Z přístřešku na auto jsme udělali krytou zahrádku a už čtvrtou sezonu nabízíme občerstvení poutníkům, turistům, cyklistům, rodinkám a náhodným kolemjdoucím. Chtěli jsme jen točit zmrzlinu a čepovat pivo. Dnes nabízíme i teplý bufet z lokálních potravin, pečeme vlastní chleba, máme tu obchůdek s rukodělnými výrobky našich přátel a regionálních výrobců.

Zbyněk: Snažíme se tady všechno budovat sami vlastníma rukama. Nejsem moc příznivcem velkých projektů, spíše se vždycky pro něco nadchneme. Protože tady hosté chtějí zůstat přes noc, rozhodli jsme se postavit samostatný domek s postelemi a sociálním zázemím v zahradě. To je největší novinka této sezony.

Pomáhá vám, že jste na trase stezek a cyklotras?

Míša: Určitě ano. Vede tu přeshraniční cyklotrasa Šanov-Horná Súča a jsme taktéž místem jižní větve Stezky Českem, konkrétně na 39,7 km 12. etapy Bílé Karpaty. Postupně přibývají i účastníci našich tradičních akcí na Štěpána a na Silvestra, v létě zase táhne Kosení lúky nebo Moštování. Pořádáme tady oslavy, hraje se tu divadlo, pořád se něco děje. Jezdí k nám i děti ze školek a škol na exkurze a povídáme si s nimi o hospodaření se zvířaty.

Lidem se tu asi líbí, když se místo zastávky na dvě piva rozhodnout zůstat?

Zbyněk: My se kolikrát divíme, proč se tady všem tak strašně líbí? Přijedou do podhůří Bílých Karpat třeba ze Severních Čech a vracejí se, jsou nadšení. Tak jsme tomu taky začali věřit, že je tady fakt krásně.

Míša: Na naši akci Kosení lúky přišlo tolik lidí, že Zbyněk musel péct další a další chleba, abychom jim měli co nabídnout. Třicet litrů guláše zmizelo už před polednem. Ale jsou i klidné dny a stále přibývá míst, kde si lidé mohou v zahradě sednout nebo lehnout a v klidu relaxovat, zatímco děti si hrají v domečku se skluzavkou.

Nebo jít za vašimi zvířaty, která tady chováte?

Zbyněk: Určitě. Staráme se o ovečky Suffolk nebo zakrslé quessantské ovce, holandské kozy, gottingenská prasátka, lamy alpaky, naše dcera tu má oslici Rozárku. Chováme i husy, králíky, slepice, máme rybníček s rybkami nebo voliéru s různými druhy ptáků. Téměř všechna zvířata si mohou návštěvníci nakrmit či pohladit a kromě čtyř dětí máme i čtyři psy.

Míša: Já se bojím, že na narozeniny dostanu krávu. 

Nejde mi do hlavy, jak se vám daří oddělit podnikání od soukromého života, když je váš dům součástí areálu?

Míša: My tady žijeme s dětmi a babičkou ve svém domě, ale zahrada je otevřená i návštěvníkům, je to všechno propojené. Až teď jsme kolem domu natáhli provizorní provazový plotek a udělalo mi to psychicky moc dobře. Někdy hosté skutečně přišli až k našemu bazénu a dívali se na nás. Říkala jsem jim, ať se jdou podívat raději na zvířátka, že my tak zajímaví nejsme.

Dětem ten neustálý proud lidí nevadí?

Zbyněk: Nevadí, vlastně ani nic jiného neznají. Ještě k nám jezdí děti od mých dvou bráchů, občas je jich tu i devět. Ale když jsme teď oddělili svoje soukromí a najímáme do bufetu brigádníky, abychom měli čas se věnovat své rodině, je to určitě lepší. Každý víkend prostě nemůžeme trávit v hospůdce. I když, popravdě, člověku to stejně nedá a zajdeme si pokecat, pozdravit hosty, máme prostě lidi rádi. Pomáháme i brigádníkům, kteří mají dělat práci za nás. Jsme prostě takoví srdcaři.

Míša: My se Zbyňkem víme, proč spolu jsme, co chceme dělat a taky k čemu chceme vést naše děti. Když mají zvířata, musejí se o ně starat. Čtyřletá dcera chtěla oslíka, tak ho má, ale musí vzít občas hrábě a poklidit. Každý má nějaké povinnosti a děti prostě dělají všechno s námi.

Máte otevřeno celý rok?

Míša: My se sice tváříme, že jsme sezonní podnik, ale zavřeno máme jen od Nového roku do Velikonoc, kdy dávám do pořádku všechny doklady. Otvíráme na Zelený čtvrtek a jedeme do podzimu. Když je o víkendu hezky, máme pořád otevřeno a končíme oblíbeným silvestrovským posezením. Někdo vtipně podotkl, že se nám tu loni tvořila fronta jak na Metallicu.

Jaké máte další plány do budoucna?

Zbyněk: Nikdy jsme se nechtěli pouštět do žádného velkého byznysu. I proto bychom to tady rádi udrželi v tom malém rodinném rozměru. Doplňkové služby budeme pořád vylepšovat, třeba postavíme místo seníku saunu. Ale to hlavní je, abychom tu udrželi tu pohodu. Aby si u nás mohli hosté odpočinout a nestarat se vůbec o nic.

Občerstvení Na mlýně v Šanově

• Provozují jej čtvrtým rokem Zbyněk Rusek a Michaela Mikesková.

• Leží na trase Stezky Českem a cyklotrasy na Slovensko.

• Je součástí destinace Zlínsko a Luhačovicko.

• Patří k němu malá zvířecí farma s prasaty, ovcemi, kozami, lamami a oslicí.

• Farma a relaxační zóna v zahradě je otevřena všem.

• Novinkou sezony je možnost ubytování.

• Akce a novinky najdete na Facebooku @obcerstveninamlyne.