1. Co mě motivovalo k založení vlastního byznysu?

Touha rozhodovat si o všem sama, se všemi klady i zápory, které tento způsob práce přináší. Začátek byl tak trochu na půl cesty. Úplně jsem se osamostatnila až u svého druhého podnikání, kde už jsem do toho šla opravdu sama a navíc v oboru, kterému jsem se vždy toužila věnovat.

2. Jaké byly moje začátky?

Postupné. Začínali jsme opravdu od nuly. V podstatě to bylo realizování snu o podnikání a teprve za pochodu člověk zjišťoval, co to všechno obnáší. Rozjížděli jsme možná první obchod čistě s bytovými doplňky a dekoracemi na Moravě. Alespoň my jsme o žádném jiném nevěděli. Byl to krok do neznáma a asi ne jen jeden. Postupně jsme zvětšovali prodejní plochu a nacházely si nás další a další zákaznice.

3. Jakou největší výzvu jsem překonala?

Největší výzvou asi bylo částečně opustit svůj první zaběhnutý obchod a zrealizovat si svůj sen a otevřít květinářství. Tedy znovu začít od nuly – znovu začít budovat další obchod a další značku a hledat zase nové zákazníky. Bylo to těžší v tom, že tady už jsem byla jen sama za sebe. Nicméně asi mi to usnadňoval fakt, že tahle práce byla můj velký sen. Jako floristka jsem pracovala už před startem svého podnikání a ke kytkám mě to vždy táhlo. Láska k tomuto oboru mi asi pomáhala snáze se přenášet přes problémy spojené s podnikáním v této oblasti.

4. Kdy jsem zažila v podnikání největší krizi?

Tu má asi dnes už spousta lidí společnou. Občas si někdo postěžoval na horší rok nebo nějaké komplikace, ale opravdovou krizi spousta firem zažila asi až za covidu. I když hodně lidí teď asi řekne, na co si stěžuju, vždyť květinářství zůstala otevřená, jenže… Dodnes si pamatuju to sobotní ráno, kdy jsem se dozvěděla, že už nesmíme otevřít, tak jsme šli vyházet kytky, protože ty dlouho nevydrží, abychom se v neděli večer dozvěděli, že jsme je vyhazovat neměli. A pak jsme mohli mít otevřeno, ale lidi neměli chodit do města, zkrátka doba, kdy jste nevěděli, co bude zítra, a v tom se podniká zatraceně těžko.

5. Kdo byl nebo je pro mě inspirací?

Asi se nedá říct inspirací, ale geny v tom něco dělat, takzvaně jít s kůží na trh a nést si za to svůj díl odpovědnosti, podepsat se pod tu práci, to vše mám určitě po tatínkovi. I když on se věnoval ryze technickému oboru, ty hodnoty mám vštípené rozhodně od něj. A dnes ráda poslouchám podcasty o baťovských myšlenkách; ačkoliv jsou to věci přes 100 let staré, je neuvěřitelné, kolik z nich nás může i v dnešní moderní době pořád inspirovat.

6. Jak se mi daří skloubit podnikání s rodinou?

Daří. Někdy je to velká dřina, ale daří. Dnes už je to jednodušší. Děti už mám dospělé, takže je můžu občas i zapřáhnout. Když byly malé, bylo to těžké. Pomáhaly babičky a někdy jsme prostě holt neměli všechno tip ťop. Ale myslím, že rodina nestrádala. Koneckonců jsme šťastná rodina, tak jsme i ty krušné chvíle v pořádku přežili.

7. Co bych si přála vědět, když jsem začínala?

Asi nic. Mohlo by mě to odradit a nesplnila bych si svůj sen. Jasně, někdy je to komplikované, někdy je to dřina, ale zase vás to naplňuje, takže vědět, že to bude super mít zákazníky, kteří se k vám rádi vrací… v to jsem doufala, že budu mít. A vědět o peripetiích a komplikacích spojených s podnikáním – jak říkám, možná by mě to odradilo a dnes bych nebyla tam, kde jsem.

8. Jakou radu bych dala ženám, které s podnikáním začínají nebo o tom přemýšlejí?

Vždycky by to měl být jejich sen, jejich touha. Pokud je to věc, která je naplňuje, pak se všechny případné komplikace dají překonat a je velká pravděpodobnost, že dojdou úspěchu. Ta touha vám dodá energii, když budete mít všeho plné zuby a budete mít pocit, že to nejde. 

9. Jaká je moje dlouhodobá vize v podnikání?

Že kvalitní zboží a dobré služby se vždy vyplatí. Je to jako bumerag. Když dbáte na to, aby zákazníci byli spokojeni, snažíte se jim poradit, vyjít vstříc, vždycky se to vrátí. Minimálně v další návštěvě spokojeného zákazníka.

10. Na co jsem nejvíc hrdá?

Samozřejmě na svůj obchod, na tu atmosféru v něm. Kdo k nám chodí, ví, o čem mluvím. Jasně, někdy přijde zákazník, který má den blbec a potřebuje si tu zlost na někom vybít, ale většinou k nám chodí zákazníci s úsměvem a říkají, že je jim u nás dobře a že se rádi vrací. A na tuhle pozitivní atmosféru v obchodě jsem hrdá.

Halka Adamová 

• Narodila se v roce 1973 ve Zlíně, vystudovala SOUZ v Bzenci.

• V roce 1996 otevřela s kolegyní svůj první obchod s bytovými doplňky. 

• V roce 2010 rozjela květinářství v centru Zlína.

• S manželem má dvě děti. 

• Ve volném čase ráda cestuje, miluje četbu a pohyb, ať už v tělocvičně nebo na in-linech.

• Více na halka-adamova.cz, FB: Květiny Halka Adamová.