Domluvit si s Jiřím rozhovor byl těžký úkol – sezona zpracování ovoce právě vrcholí a jejich moštovací linka jede už od září od rána do noci. V úrodném roku, jako je tento, jeho provozovna vylisuje mošt až ze čtyřiceti tun ovoce, z toho polovina pochází z jeho biosadů kolem moštárny. Ta dnes zpracovává desítky tun ovoce ročně, získává jedno ocenění za druhým a dodává produkty do kaváren od Beskyd až po Prahu. 

Moštování má na Valašsku dlouhou tradici, ale pustit se do něj profesionálně chce odvahu. Jak vůbec vznikl nápad otevřít si vlastní moštárnu?

Upřímně řečeno, žádné velké plány jsem na začátku neměl. Chtěl jsem si mošt lisovat jen pro sebe, rodinu a kamarády – tak, jak jsme to kdysi dělali s rodiči. Zrovna jsem ukončil práci v jedné firmě, měl jsem volnější období, a tak jsem si řekl, že zkusím dělat něco rukama, co by mě bavilo. Máme velké ovocné sady, takže jsem začal lisovat vlastní mošt, jen tak pro radost. A jak to tak bývá, začali se o tom postupně dozvídat lidé z okolí. Nejdřív chodili známí, pak známí známých… a najednou jsem zjistil, že o to má zájem mnohem víc lidí, než jsem čekal. Tak jsem se začal poohlížet po větším zařízení. Nejprve jsem hledal jednotlivé stroje, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem koupil celou moderní nerezovou linku. A tím to celé začalo – z malého nápadu tak najednou vznikl skutečný provoz.

Zní to skoro idylicky, ale cesta k vlastní moštárně asi nebyla úplně bez překážek, že?

Otevření provozu opravdu nebylo jednoduché. Hygienické normy byly nekompromisní – první návštěva hygieny ve Zlíně byla tak přísná, že jsem měl pocit, že to vzdám. Nakonec jsem ale vytrval, konzultoval možnosti a postupně jsme všechno zvládli. Dnes máme hygienicky certifikovaný provoz, všechno je bezpečné a dle předpisů. A také jsem měl na začátku opravdu strach, jestli to celé zvládnu splatit a bude dostatek zakázek. Ale jak se postupně začali ozývat lidé, pochopil jsem, že to dává smysl. A nikdy bych tehdy neřekl, že se to rozroste do takové míry. 

Dá se říct, že jste především moštárna pro místní, takže když někdo z okolí přiveze jablka, odveze si domů vlastní mošt?

Ano, přesně tak. Naše podnikání má dvě hlavní větve: moštujeme na zakázku pro veřejnost a zároveň vyrábíme vlastní mošty na prodej pod značkou Moštuj. Ale moštování pro veřejnost tvoří většinu práce. 

Provozovat moštárnu ovoce je sezonní záležitost. Navíc když se k tomu přidají výkyvy počasí a úrody… Jak se vaše práce mění v závislosti na ročním období, počasí a velikosti úrody?

Ano, každý rok je situace jiná, záleží na tom, jestli je silná, nebo slabá úroda. Někdy čekáme na zákazníky, jindy máme objednávek tolik, že musíme některé odmítat nebo je posouvat. Jako třeba letos. Tak to v ovocnářství chodí. U těch starých odrůd se nám většinou střídá silný a slabý rok. To znamená, že jeden rok máme hlavně vlastní jablka a druhý rok musíme víc brát od okolních pěstitelů. 

Vaše práce je nejintenzivnější na podzim. Jak vypadá váš rok mimo sezonu, co děláte na jaře a v létě?

Tím, že moštárna není naše jediná práce, tak se nenudíme ani v průběhu roku. Chovám krávy a ovce. Jak jsem zmiňoval, máme velké ovocné sady, o které se starám. Během sezony děláme z vlastního ovoce mošty, které uchováváme ve velkých nádržích a během roku je pak mícháme a stáčíme do prodeje. Takže práce kolem moštů je vlastně celý rok, jen se mění její podoba.

O jak rozsáhlý sad pečujete? 

Celkem se staráme o zhruba čtyřicet hektarů půdy. Něco z toho jsou pastviny pro ovce a krávy, z toho sadů může být zhruba pět hektarů. Stromy počítáme ve stovkách. Pěstujeme staré vysokokmenné odrůdy, které si zachovaly svou chuť a je z nich nejlepší mošt. Nejvíce vynikají jaderničky. Sady nejsou nijak chemicky ošetřované a jsou pouze spásané a hnojené našimi ovečkami. 

Pamatuju si, že jaderničky měla na zahradě babička.  

Ano, je to tady na Valašsku velmi oblíbená odrůda, která má sladkou a nezaměnitelnou chuť. Jedním z našich produktů, na který jsem pyšný, je právě mošt z jaderničky. Běžné komerční moštárny prakticky tuto odrůdu nezpracovávají, obvykle pracují s velkými sady moderních odrůd. Mošt z jaderničky je chuťově velmi výrazný, má specifickou plnost a charakter, který jiné odrůdy nenabízejí. Proto je tak výjimečný. 

Tento mošt z jaderničky získal v roce 2021 ocenění Regionální potravina Zlínského kraje a Česká biopotravina roku. Co pro vás ocenění znamená?

Ocenění pro nás bylo hlavně potvrzením, že naše práce má smysl. Aby produkt uspěl v soutěži Regionální potravina, musí být něčím výjimečný a nám se to s moštem z jaderničky podařilo. Byli jsme za to velmi rádi. Navíc nám ocenění pomohlo i v propagaci – dostali jsme se do médií a byli jsme pro zákazníky více vidět.

Kolik kilogramů jablek za sezonu sklidíte z vašich sadů? 

Když je dobrá sezona, sklidíme nějakých dvacet tun jablek. A vyrobíme až deset tisíc litrů vlastního moštu. 

Zmiňoval jste, že když je slabší úroda, tak sháníte jablka po okolí. Takže žádná jablka nedovážíte? 

Když je horší úroda, sháním jablka po sousedech a v okolí, abych zachoval regionální původ ovoce. Většinou se snažíme, aby byla jablka co nejvíc místní a co nejvíc bio. Protože dost často lidé ovoce nijak neošetřují. A historicky tady na Valašsku mají lidé na zahradách ještě stále staré vysokokmenné odrůdy, takže ta jablka jsou ve výsledku chuťově totožná s našimi. Šlechtěná jablka poznáte na moštu podle prvního ochutnání – je sladký, ale chybí mu plnější tóny a mikroživiny. 

V nabídce máte více druhů moštů – od čistě jablečných po kombinace s jahodovým, malinovým, mrkvovým či švestkovým moštem. Jak se třeba dělá taková šťáva ze švestek? 

Takový trnkový mošt, to je hodně náročná záležitost (směje se). Před zpracováním se musí totiž vypeckovat a výtěžnost je opravdu malá. Všichni sousedé ze švestek pálí slivovici, my je lisujeme na mošt.

Kdybych si chtěla nechat u vás vyrobit mošt ze svých jablek, jak to probíhá? 

Zákazník si nejprve domluví konkrétní den a hodinu, kdy přiveze svá jablka nebo jiné ovoce. Každá várka je pečlivě označená a nikdy se nemíchá, takže je zajištěno, že výsledný mošt opravdu pochází jen z jeho úrody. Ovoce se nejprve umyje, roztřídí, rozdrtí a vylisuje. Vylisovaný mošt se přečerpá do nádrží, nechá se usadit, poté se oddělí čistý mošt a pasterizuje při teplotě 80 °C. Nakonec se plní do obalů typu bag-in-box – praktického balení s kohoutkem, který umožňuje snadné nalévání a zajišťuje trvanlivost až tři týdny po otevření. Nepoužíváme žádné filtry ani urychlovače, aby zůstal zachován přirozený charakter a plná chuť ovoce. Od nás tedy zákazník odváží 100 % čistý mošt.

Jaký mošt z vaší produkce máte nejraději vy? 

Vždycky ten, který zrovna děláme (směje se). Ne, ze začátku jsem se snažil ochutnávat všechny mošty, které jsme dělali i pro zákazníky, ale teď už to není v mých silách. Co se týká vlastní produkce, asi nemám vyloženě nějaký oblíbený. Ale jednu kombinaci bych si upřímně jen tak k obědu sám od sebe neotevřel a to je jablko a červená řepa. Ale hodně zákazníků tuto variantu ocenilo.  

Kdybyste měl neomezené prostředky, co by byla v tuto chvíli vaše první investice?

Kdybych měl k dispozici neomezené prostředky, rozšířil bych moštárnu a přemístil ji někam jinam. Sídlíme teď na kopci nad městem, jsme na špatně dostupném místě a ještě na omezeném prostoru. Nemůžeme proto mít ani klasickou prodejnu přímo v moštárně, protože ve výrobně a skladu není dost místa. Pokud by to bylo možné, postavil bych provozovnu na vhodnějším místě, ale určitě tady na Valašsku, protože region je bohatý na jablka a mnoho lidí ještě stále vlastní sady. A chce každý rok úrodu zužitkovat. 

JIŘÍ ŠENKEŘÍK

• Vystudoval Agronomickou fakultu na Mendelově univerzitě v Brně.
• Od roku 2017 provozuje rodinnou moštárnu ve Valašských Kloboukách. 
• Pod značkou Moštuj v ní vyrábí certifikované bio mošty ze starých odrůd jabloní, které rostou v rodinném sadu za moštárnou.
• Je držitelem ocenění Regionální potravina Zlínského kraje a Česká biopotravina roku. V roce 2025 získal titul Chuť Zlínského kraje.