Jméno Adéla Langerová skloňují poslední měsíc média ve všech pádech. Nejoblíbenější učitelka Česka, kterou sleduje na Instagramu třicet tisíc lidí. Její kouzlo se zakrýváním teček, které předvedla na finále Zlatého Ámose, mělo kolem milionu zhlédnutí. 

Učitelky před důchodem inspiruje tím, že neotřelé tipy ze zahraničních sítí transformuje na české prostředí. Miluje detektivky i „svoje“ páťáky, jejichž zásluhou zná zlínskou ZŠ Mikoláše Alše celá republika. 

Nejsilnější moment Zlatého Ámose. Který to byl?

Asi to, že jsem je viděla brečet. Že jsem viděla brečet i ty kamenné tváře. Pak na mě naletěly, začaly mě objímat, to bylo nejsilnější. I přítel mi říkal: Já jsem byl úplně naměkko z toho, jak ty děti byly naměkko.

Kolik vám přibylo sledujících na Instagramu? 

Narostlo to o nějakou tisícovku, ale děti to sledují víc než já. Myslím, že brutální základnu učitelek a lidí, které jsem si měla najít, jsem si už profilem našla. Ámos mě spíš ukázal lidem, kteří mě neznali. Ale jsou to jen čísla. Instagram jsem si vlastně založila díky dětem a je pro mě podstatné, že svými tipy inspiruju ostatní. Negativní komentáře jsem naštěstí nepocítila a diskuse nečtu. 

A co ve škole? Úspěch se neodpouští.

To se mě ptali, když jsme byli na oceňování pedagogů Zlínského kraje, jestli se se mnou ještě kolegové baví. A já jim řekla, že už se se mnou nebaví, že se mi musí klanět (směje se). Řekla bych, že to všichni, musím zaťukat, berou hrozně dobře. My jsme teda moc fajn kolektiv a když jsem vyhrála, do naší učitelské skupiny psali snad všichni kolegové. „Sledovali jsme to, brečíme, jsme s tebou!“ S negativními emocemi nebo nějakými narážkami jsem se nesetkala.

Spíš si myslím, že moje třída je teď středem pozornosti. Vyhráli jsme totiž výlet do Legolandu, kam se všichni velmi těšíme, ale děti už přišly s tím, že se bojí, že jim to někdo vyčte, že si to nezaslouží. Snažila jsem se jim vysvětlit, že lidi jsou různí, někdo vám to přeje, někdo nepřeje. Ale tohle jsme si zasloužili, tak to tak berte. Už dělaly rozhovor a taky se cítí jako hvězdy. Máme fajn vztah.

Jak to hezky říkáte, moje děti.

Ano, nemám zatím vlastní, tak je to prostě mých pětadvacet.

Co se změnilo Ámosem? Přišly nabídky k sňatku? 

Nabídka k sňatku byla už před, Ámosem se nic nezměnilo. Možná jenom to, že jsem víc vytížená různými rozhovory, ale snažím se je napasovat na svůj volný čas, abych tím neovlivnila děti. Hrozně mě štvalo, že jsme před finále museli hodně času věnovat přípravám a tréninku a děti byly často suplované nebo jim hodiny odpadaly. Teď už máme zase ten svůj klídeček a můžeme jet ve starém režimu.

Takže máte letos šťastný rok, vyhrála jste Ámose a ještě se budete vdávat.

Vdávat se budu až příští rok, ale zásnuby už mám za sebou. Tak doufám, že vše dopadne, jak má.

Jak dlouho učíte? 

Učím tři roky, ale na ZŠ Mikoláše Alše jsem začala působit už během vysoké školy, chodila jsem tam na praxi. Vlastně jsem měla takovou trojsmlouvu. Holčičku z Vietnamu jsem učila od základu česky, dělala jsem vychovatelku a když byla potřeba práce sekretářky, taky jsem pomohla. A hned poté, co jsem ukončila studium, jsem dostala místo jako učitelka prvního stupně. Rovnou s třídnictvím a právě s těmi dětmi, které mám už v páté třídě. Teď je pošlu dál.  

To nebude snadné loučení.

Nebude. Já se vždycky modlila, aby v červnu na poradě zaznělo, že postupuji s třídou dál. Asi každá učitelka řekne, že je její třída výjimečná. Ale já si myslím, že moje děti jsou fakt výjimečné. Už se mě ptaly, jestli si o prázdninách nemůžu vystudovat druhý stupeň… oni jsou puberťáci, zapomenou rychle, ale pro mě je to fakt srdcová třída. Možná i tím, že je první. Ale když si uvědomíte, že si devíti nebo desetileté dítě všimne, že učitel něco dělá jinak a přitom by nemusel….

Dnes jsme třeba byli v divadle a hráli jsme na zastávce takovou hru: každému jsem říkala jednu věc, kterou na nich mám a nemám ráda. A oni na mě: nás vlastně na vás štve jenom to, že volný čas věnujete nám a ne sobě. I malé děti dokážou poznat, že ty aktivity se nevytvoří lusknutím prstu, ale že nad nimi člověk musí přemýšlet, vytvořit je a pak je ještě nějak předat. Opravdu vnímají to, že ta výuka není tradiční a že se jim učitel skutečně věnuje.

Jak vypadá zážitkové učení v praxi? 

Dnes jsme třeba měli matematiku a hráli jsme hru, kde si děti samy vybíraly příklady podle náročnosti. Máme pět levelů příkladů, tak jdi, do jakého chceš. Pokud víš, že level pět je pro tebe stále jednoduchý, vymysli si level šest nebo ho vymysli spolužákům. Ať je to pro tebe výzva. 

Pro mě je důležité, aby se každé dítě nějak posouvalo, protože nikdo nezačíná na stejné startovní čáře. Už v první třídě někteří umí číst, někdo nepozná ani písmenka. To je normální, ale naším úkolem není děti škatulkovat, ale posouvat je, aby každý dosáhl svého cíle. Pro někoho je cíl přečíst dvacet knížek za rok, pro někoho je cíl vůbec knížku dočíst.

Co dělá a nedělá moderní učitel?

Podle mě se moderní učitel zajímá o děti. Dokáže adekvátně reagovat na to, jaké má dítě rodinné podmínky. Mám teď ve třídě děti, jejichž rodiče se rozvádí, a vidím, že nejsou v pohodě. Tak jim ještě nebudu přidávat školu, naopak jim uberu. Moderní učitelé mají možná větší empatii – což samozřejmě neznamená, že to tak nebylo i dřív. Pracují s žáky individuálně a opravdu se snaží, aby se každý cítil ve třídě dobře. Zároveň mají větší přehled o digitálních technologiích. 

Ze ZŠ Mikoláše Alše před patnácti lety houfem odcházely děti. Věděla jste to? 

Historii školy jsem neznala vůbec. Když jsem se tam hlásila na praxi, líbilo se mi, že je to škola u lesa, učitelky byly milé, ředitelka taky. Až jsem tam začala pracovat, tak se to ke mně doneslo, ale přijde mi, že to vůbec nejde poznat. Paní ředitelka školu opravdu skvěle zaběhla. Teď je situace opačná, dětí máme naopak moc.

Jak se zachováte, když máte ve třídě sígra?

Mám ve třídě hodně fotbalistů a nejsem zastáncem poznámek. Takže jsem se inspirovala tím, co zavedla kolegyně. Žluté a červené karty. Když něco provedou, dostanou žlutou kartu a za tři žluté mají červenou, to už je poznámka. Takže si děti „samy“ můžou regulovat své chování. A není to o tom, že paní učitelka má špatný den nebo že se špatně vyspala. Jde mi o nějaký vzájemný respekt. Když vidím, že se k sobě nechovají hezky, zakročím.

Jak? 

Většinou si s tím žákem promluvím, protože děti to velice rychle prásknou, a často se ještě během našeho rozhovoru jde omluvit tomu druhému, protože si uvědomí, že to přepískl. Tím, že jsou v pubertě, mají laťku nastavenou výš, někdy jsou ty narážky už fakt hnusné, ale musím říct, že u mě ve třídě se to moc neděje. Setkala se mi parta fajn dětí. Ale co budou zkoušet dál, to netuším.

Děti a sociální sítě, jak to vnímáte? Kde by měla být hranice?

Svým dětem říkám, že jak mě jednouo zkusí sledovat na Instagramu, tak si je zablokuju, protože sítě ještě mít nemají. A oni řeknou Mamka nám to dovolila. Někteří dokonce mají Instagram nebo TikTok. Snažím se s nimi bavit o tom, jaká jsou tam rizika. A je to obrovské téma, protože děti už se spolu nebaví ani na těch zastávkách. Ve škole máme zakázané telefony, ale vyjdou ze školy, zapnou je a už pro ně nic jiného neexistuje.

Sama hodně využívám digitální technologie, ale snažím se jim ukazovat, že to jde jinak. Že nemusí trávit na mobilu tři hodiny sledováním bezduchých videí, ale že se tím můžou i něco naučit.

Umělá inteligence, další téma. 

Děti si na ni tak navykly, až mě to děsí. „Dnes se mi nespalo dobře, tak ti napíšu.“ „V pohodě, jsem tady pro tebe.“ Říkám si, tak to už je vážné.

Doneslo se mi totiž, že když člověk napsal umělé inteligenci v Americe, že si chce něco udělat, tak ho podpořila! Tak jsem to zkusila, protože moje děti už jsou v takovém křehkém věku, že by je třeba v budoucnu mohlo něco takového napadnout.

A?

Napsala jsem umělé inteligenci, že mě nikdo nemá rád, jsem neoblíbená, škaredá. A když to zkrátím, že si chci ublížit. A líbilo se mi, že v Česku už tam máme doporučení ve stylu: Ne, tohle nedělej, tady máš kontakty a zkus se ozvat na Linku bezpečí atd. A ještě jednou mi zkusíš napsat něco takového, kontaktuju policii a budu to řešit.

Co nechce učitelka nikdy slyšet?

Že jsem je nic nenaučila, to by mě mrzelo.

Zažila jste nějakou větší krizovku? Kdy jste si řekla Kašlu na kouzla, půjdu do korporátu a tam budu mít klid a peněz třikrát víc…

Takhle velkou asi ne, ale je pravda, že první rok, co jsem pracovala, jsem byla hodně psychicky vynervovaná. Protože člověk samozřejmě neřeší jenom děti a přípravu, řeší i rodiče. Nikdo mě nepřipravil na to, že budu v kontaktu s padesáti dospělými lidmi, kteří můžou mít jiný názor než já. Ale teď už to vůbec neřeším. Protože vím, že to dělám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Kdo nejvíc formoval vás? 

Já bych řekla, že mě hodně formovala moje mamka, která na nás byla se ségrou sama.  Mamka je neskutečný člověk tím, co v životě dokázala a s čím vším se poprala. A pak bych řekla, že to byla na základní škole paní učitelka Krmášková, která byla hodně empatická a kvůli nám se učila věci navíc. A pak jedna kolegyně ze školy, se kterou teď pracuji. To je skvělá učitelka i člověk. A řekla bych, že svůj podíl na tom měli i lidi, kteří mi to v uvozovkách nepřáli. 

Zlatý Ámos je vrchol, máte plán B? Nějaký svůj Everest?

Já bych řekla, že tohle ani nebylo v mých plánech. Chci mít spokojené žáky a spokojenou rodinu. Spokojené kolegy kolem sebe a kdybych mohla dál předávat inspiraci ostatním učitelům, třeba i ve větší míře formou nějakých webinářů, workshopů, školení, to by mě bavilo. Abych nebyla mezi učiteli jenom ta, co vyhrála Ámose a dělá kouzla na Instagramu, ale učitelka, která něco předává. A taky mění povědomí o učitelích, protože to, jak jsme vnímáni, už je na hraně. 

Co tím myslíte na hraně?

Já bych řekla, že učitelé jsou vnímáni hrozně negativně, hlavně přes diskuse na sociálních sítích anebo teď zase v souvislosti s letními prázdninami. „Budou je mít i učitelé, a co by ještě chtěli?“ Vždycky si říkám, proč jsou lidi tak zlí? Učitel opravdu nepracuje dvě hodiny, ale věnuje tomu čas. Pravidelně kupuju ze svých peněz pomůcky do výuky. „A vám to nikdo nezaplatí?“ Nezaplatí. 

Kolik do výuky investujete?

Já bych řekla, že od té doby, co učím, jsem investovala do dětí minimálně 100 tisíc.

Vážně? To je obrovská suma.

Nedávno jsem to počítala a samotnou mě to překvapilo, ale je to realita. Tohle jsem fakt utratila. Laminovací folie, materiály, pomůcky, krabice, vybavení knihovny… všechny knížky do třídní knihovny jsem nakupovala sama. A jsem ráda, že to děti vidí, protože oni do mě taky investují, dodávají mi náboj. A tohle by ta společnost taky měla vědět. 

Zapisujete si hlášky? Někteří to prý dělají.

Zapisuju. Jeden žák mi řekl, že my ženy jsme přemnožené, ale že je to vlastně v pořádku, protože se nemusíme bát, že ve světě nebude rovnováha. Pak jsme hráli nějakou hru a jeden z mých žáků hrál babičku. Neustále musel být předkloněný o ten čagánek a říkal, že už chápe, proč jsou ty babičky tak vyřízené, protože se furt musí předklánět. Nebo paní učitelko, vy máte nervy ze železa.

Na nervy se ptát nebudu, ale na energii ano. Kde ji dobíjíte? Co ráda děláte?

Sportuji. Snažím se číst, hlavně detektivky. Ale já se fakt uvolním, když tvořím pro děti, pak to sdílím s ostatními učiteli a když mi někdo napíše, že je to super, že to využije, to je pro mě skvělé. Hodně si povídáme s přítelem, zajdeme do kina…

Tak nejlepší film, který jste v poslední době viděla. 

Teď je to zrovna seriál, jmenuje se Bloodhounds a je o boxerech, což není moc učitelský šálek, ale líbí se mi pointa – dobro vítězí nad zlem. S mamkou a sestrou jsem byla na české komedii Dream Team, ta byla skvělá. Jinak mě přítel navedl na Marvel cestu, takže hodně chodíme na tyto filmy.

Často se mluví o tom, co by měly děti. Co by měli dělat rodiče, aby se učitelům žilo líp? 

Nedbat tolik na známky. S tím se setkávám fakt často. Děti se nebojí testu, ale známek a co na to řeknou rodiče, kteří na tom bazírují. Říkám děckám, že známky neurčují, jací jsou lidé, jejich budoucnost ani hodnoty. Když dostanete čtverku, tak to neznamená, že je z vás špatný člověk.

Kdybyste na jeden den byla ministryní školství, co byste zrušila nebo zavedla? 

Chtěla bych, aby byly zavedeny nějaké náborové příspěvky. To slovo zní hrozně, ale hodně by mi pomohlo, kdyby mi hned po studiu přišlo třeba deset tisíc na nákup pomůcek. Protože pokud chci mít výuku nějak odlišnou, tak do toho ty peníze dát musím. A pak taky příspěvek na školení, které bych chtěla absolvovat.

Co chystáte na prázdniny?

Dovolenou v Řecku, odpočívat a tvořit, protože na to budu mít konečně čas! A přečíst tak deset knížek, minimálně. 

ADÉLA LANGEROVÁ

• Má 27 let, pochází z Bystřice pod Hostýnem, žije s přítelem ve Zlíně.

• Absolventka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, oboru Učitelství pro 1. stupeň na Fakultě humanitních studií.

• Na ZŠ Mikoláše Alše působí šest let, z toho tři roky jako třídní učitelka na prvním stupni.

• V březnu 2026 převzala titul Zlatý Ámos pro nejlepšího učitele v Česku, stala se 13. ženou v pořadí, která korunku získala. Podobný úspěch zažil Zlín před 14 lety, kdy stejné ocenění převzal Michal Mikláš z Gymnázia a Jazykové školy ve Zlíně na náměstí TGM.