Už téměř čtvrt století stojí u zrodu a rozvoje střediska volného času Tymy v Holešově.  V rozhovoru pro Magazín PATRIOT Jarmila Vaclachová otevřeně popisuje, jak se za tu dobu proměnily nejen děti, ale i rodiče a celý svět kolem nás – a proč mají podle ní dnešní děti sice „všechno“, ale přesto jim často chybí to zásadní: obyčejné ticho, vztahy a společně strávený čas.

Mluví také o tlaku, který dnešní děti zažívají, o roli technologií, o rozdílech mezi generacemi rodičů také o tom, proč je pro ni práce s dětmi dodnes životním posláním.

Jak se za těch více než dvacet let změnily děti a mládež jako taková?

Změnila se celá společnost, celý svět. Změnily se možnosti, tempo, tlak. Děti dnes mají nepřeberné množství možností, které dřív vůbec nebyly. Mají spoustu informací, ale paradoxně se k nim často důležitá informace ani nedostane, protože v tom množství prostě zapadne. Podívejte se třeba u nás - dříve nám stačilo vylepit ve městě jeden plakát a děti k nám přišly. Kdežto dnes nevíte, kterým kanálem se k nim dostat.

Děti jako takové jsou ale pořád stejné. Stejně zvídavé, hravé, otevřené. Vždycky říkám, že dítě se narodí na svět úplně stejně, jako se narodilo před sto nebo tisíci lety. Změnila se však společnost a prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Ony na to jen reagují. Často slýchám, že „dnešní děti jsou jiné“, ale já si to nemyslím. Jen jsou víc přetížené.

Čím konkrétně?

Mají všechno. Materiálně. Zahraniční dovolené, a to někteří několikrát ročně, plné pokoje věcí, hraček, mobily, technologie, neustálé podněty… Ale často jim chybí ty naprosto základní a obyčejné věci jako je ticho, nuda, společné povídání. Chybí jim opravdové vztahy a prožitky. Právě to jsou věci, které člověka dělají spokojeným. Dítě pořád potřebuje hlavně lásku, pozornost a aby si s ním někdo povídal nebo něco zahrál. Aby ho lidé okolo měli rádi a zajímali se. Malým dětem je přeci úplně jedno, jakou na sobě mají značku oblečení. To zajímá až ty starší děti a dospělé a společnost jako takovou.

Jako současný problém vnímám také fakt, že děti v podstatě neumíme zastavit. Všechno je strašně rychlé, přetížené, přehlcené. Děti mají tolik podnětů, že si nedokážou vybrat, co je důležité.

Jak se to projevuje v praxi?

Třeba v komunikaci. Děti sedí vedle sebe a místo aby si povídaly, píšou si zprávy. Komunikace vázne. Neumí spolu mluvit, neumí řešit konflikty tváří v tvář. A to je podle mě obrovský problém do budoucna. Často taky říkám rodičům: dejte dítěti zažít i nekomfort. Zimu, hlad, nepohodlí. To jsou věci, které mu dají do života strašně moc.

Když už jsme u rodičů. Jak se za ta léta podle vás změnili oni?

Přijde mi, že dřív byli vůči škole a autoritám pokornější. Když se něco řeklo ve škole, doma se to podpořilo. Nikdy se před námi nemluvilo o učitelích špatně. Dnes se spousta věcí zpochybňuje. Ne všichni rodiče, ale hodně z nich. Jejich dítě je nedotknutelné. Jakmile se něco stane, okamžitě píšou, volají, řeší to přes sociální sítě nebo školní aplikace. Někteří rodiče si také přes děti mnohem více řeší vlastní ambice nebo nejistoty. Zároveň velmi narůstá tlak na výkon.

Jaký má ten tlak dopad na děti?

Děti mají pocit, že musí pořád něco dokazovat. Že jsou přijímané jen tehdy, když podávají výkon. Ale to není zdravé. Pro mě je důležité, aby děti měly kolem sebe podnětné prostředí a lidi, kteří je mají rádi i bez medailí a vynikajících výsledků.

Hodně se mluví také o zapojování moderní techniky do volnočasových činností. Jaký na to máte názor?

Samozřejmě i my jdeme s dobou. Sledujeme nové trendy, ale ne všechny nutně přebíráme. Nezůstali jsme dvacet let pozadu. Najdete u nás 3D tiskárnu, máme kroužek robotiky a další. Jsou však hranice, přes které bych nešla. Ne všechno, co se objeví, musíme nutně zavádět taky. Často se nám navíc potvrzuje, že děti skvěle přijímají naprosto jednoduché věci – čtení knih u táboráku, zpívání, obyčejné hry. Proto vždy opakuji všem svým kolegům, ať se nebojí těch naprosto jednoduchých věcí. Víte, my často hledáme všemožné způsoby, jak bychom děti zaujali, co bychom pro ně ještě udělali, ale často nejvíce fungují tyhle osvědčené jednoduché činnosti.

Opravdu dnešní děti baví „obyčejné“ věci?

Ano, když jim je někdo nabídne s energií a nadšením. Kuličky, skákání přes gumu, společné zpívání, deskové hry a podobné. Děti se rády přidají, jen potřebují dospělého, který je k tomu přitáhne. Ony chtějí jít za někým, kdo to myslí upřímně.

Zmínila jste také tábory. Vy se jich pravidelně s dětmi účastníte. Čím jsou podle vás tak důležité?

Tábory vytvářejí komunitu. Jsme spolu, řešíme jen program, jídlo, počasí. Bez mobilů, bez přetlaku informací. A svět se nezboří. Naopak. Děti nám navíc pak často samy říkají, že jsou šťastné. Sedíme u ohně, máme špinavé trička, smrdíme kouřem, ale je nám spolu dobře. Vidíte na nich, jak jsou nadšené. To jsou ty obyčejné věci, které dnes už téměř nezažívají a které jsou pro ně velmi vzácné. Ke štěstí totiž stačí často jen málo.

Středisko volného času TYMY funguje už přes dvacet let. Jaké byly jeho začátky?

Všechno to bylo spontánní. Tehdy, před třiadvaceti lety, se ve městě dlouho diskutovalo o tom, jak využít budovu bývalé všetulské základní školy, která v tom roce skončila. Já jsem v té době byla na mateřské dovolené a zajímala jsem se, co se v Holešově nabízí pro děti a jejich volný čas. Vypracovala jsem následně koncept toho, co by se tady mohlo realizovat, a v březnu 2003 jsme společně s partou nadšenců zorganizovali odpoledne společenských a břišních tanců. 

A zájem byl údajně obrovský…

Ano, přišly přes dvě stovky lidí. Zlí jazykové přitom tvrdili, že jsme na okraji města a lidé sem chodit nebudou. Tento prvotní úspěch mi vlil další energii do žil a potvrdil mi, že když vytvoříme zajímavou a pestrou nabídku, tak si k nám lidé cestu najdou. 

Co bylo potom? 

Začala jsem kolem sebe shromažďovat další aktivní lidi, kteří mi s mou vizí pomáhali. Celé to však na začátku byla trochu partyzánština. Byla to tady jen prázdná budova. Neměli jsme ani telefon nebo kopírku, zato jsme měli obrovskou chuť něco dělat. V tom byly ty začátky krásné…

Měla jste od začátku jasno v tom, co chcete v Holešově vytvořit?

Chtěla jsem nabídnout volnočasové aktivity pro děti a mládež z města a okolí. S tím se pojí i naše motto, které zní: „Čím dnes naplníme srdce našich dětí, tím zítra ony naplní náš svět“. Tohle nás provází v podstatě od začátku. Domnívám se, že to také svým způsobem i nejlépe vystihuje naši činnost.

Kolik dětí dnes vaše středisko navštěvuje?

Máme kolem tisícovky účastníků, z toho je zhruba sedm set „unikátních“ dětí. Některé totiž chodí do více kroužků. Nabízíme aktivity nejen pro děti, ale i pro dospělé a seniory – od pohybových aktivit přes keramiku až po moderní cirkus nebo technické kroužky. V tomto školním roce jsme vypisovali asi devadesát kroužků, které se konají nejen v Holešově, ale i v okolních obcích.

Říkala jste, že vytváříte komunitu. Vrací se k vám děti i po letech?

Ano, a to je pro mě obrovská radost. Jezdí k nám děti z Prahy, z Brna, i když už dávno nebydlí v regionu. Přátelství, která vzniknou na táborech, jsou prověřená. Nejsou to jen povrchní vztahy a jsem za to velmi ráda.

Je dnes práce s dětmi dnes náročnější než dřív?

Psychicky určitě. Je tu víc tlaku, víc očekávání. Pořád ale platí, že k tomu musíte mít vztah a nenahlížet na to optikou odpracovaných hodin. Já mám to štěstí, že je to pro mě koníček, troufám si říct až poslání. Navíc mám štěstí na lidi kolem sebe, kteří jsou podobně naladěni a jsou pro mě velkou oporou. Stejně jako někteří kolegové a dobrovolníci, kteří nám pomáhají a bez kterých si naši činnost neumím představit. 

Jak je složité takové lidi k sobě najít?

Velmi. Proto si jich opravdu vážím. Někteří naši pedagogové vzešli z řad našich odchovanců, což opět dokazuje, že naši práci děláme srdcem a má velký smysl.

Co vás osobně nejvíc dobíjí?

Děti samotné. A teď také vnučka. Když slyším „babi“, je to radost! Samozřejmě jsem někdy unavená, ale nikdy jsem nelitovala. I u nás je spousta dní, které jsou opravdu náročné nebo se některé věci nedaří tak, jak by si člověk představoval. Pro mě to však není práce, ale poslání. Když totiž vidíte smysl v tom, co děláte, tak všechny nezdary vždycky nějak překonáte. 

Vždy mi dělá radost každý povedený kroužek, každé vydařené vystoupení, setkání se zajímavými lidmi, nová akce a mnoho dalšího. Člověk se totiž musí radovat i z takových maličkostí, protože právě z těchto drobností se skládá mozaika našeho života. Proto bychom tyhle maličkosti rozhodně neměli přehlížet.

Kdybyste mohla dát čtenářům jednu radu, jaká by to byla?

Zpomalme. Dejme dětem prostor být dětmi. Nemusí všechno vědět, všechno řešit, všechno zvládnout. A znovu zopakuji že: „Čím dnes naplníme srdce našich dětí, tím ony zítra naplní náš svět“. A to je podle mě to nejdůležitější.

JARMILA VACLACHOVÁ

• Narodila se v březnu 1961v Přílepích u Holešova. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a následně Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

• Dříve působila například jako vychovatelka ve školní družině, učitelka na základní škole nebo vedoucí cestovní kanceláře. Od roku 2006 je ředitelkou SVČ TYMY Holešov.

• Jako svůj největší profesní úspěch označuje to, že dělá práci, která ji baví a naplňuje.

• Má dceru Karolínu a vnučku Emičku.

• Mezi její záliby patří práce s dětmi, příroda, cestování, setkávání se zajímavými lidmi, divadlo, hudba, muzikály a zdravý životní styl.

• Už v deseti letech měla představu o tom, co by chtěla dělat. Práce s dětmi a volný čas ji vždy přitahoval a zatím této cesty nikdy nelitovala.

Středisko volného času TYMY

• Vzniklo v roce 2007 jako příspěvková organizace města Holešov. Zařízení začalo fungovat v budově bývalé základní školy pod názvem TYMY centrum volnočasových aktivit. 

• První kroužky a kurzy byly věnovány tanci – konkrétně orientálnímu břišnímu tanci a společenským tancům. 

• Kromě široké nabídky kroužků pořádá a organizuje TYMY také akce s tematickým zaměřením - například karneval, den Země, oslavu dne matek, dětský den, den Evropy, drakiádu, slet čarodějnic, adventní dílny, rozsvícení vánočního stromu, Mikulášskou besídku, Vánoce na Hané a Valašsku a další.

• O jarních a letních prázdninách pořádá pro děti i pro rodiče s dětmi pobytové akce, v létě pak pobytové i příměstské letní tábory a ozdravné pobyty na horách i u moře a mnoho dalšího.

• Jeho kroužky prošly tisíce dětí i dospělých.