V roce 1999 se jako devatenáctiletý kluk přihlásil do výběrového řízení. Hledal se někdo, kdo povede evropský projekt spojený se snahou o obnovu Baťova kanálu. Je rok 2026 a Vojtěch Bártek zůstal vodnímu prostředí věrný. Od roku 2002 je ředitelem obecně prospěšné společnosti Baťův kanál.

Zůstal v prostředí, které se za tu dobu proměnilo z téměř zapomenuté technické stavby v živý turistický prostor. U projektu, který není firmou ani institucí v klasickém smyslu. Spíš sítí vztahů, dohod a každodenní spolupráce napříč obcemi, kraji i soukromým sektorem.

Začněme třeba tak, že uvedeme neznalé do problematiky. Co je to Baťův kanál?

To není tak složité. Baťův kanál je vodní cesta, kterou se dříve přepravoval lignit a dnes se po ní přepravují lidé. Slouží turistickému ruchu. Takže je to voda. Vodní cesta částečně využívající uměle vykopaný kanál a částečně koryto řeky Moravy.

Je to víc vodní cesta, dopravní stavba, turistická atrakce, nebo už možná kulturní fenomén?

Je to krásný průsečík všeho, co jste zmínil. Na Baťáku vzniká postupně víc a víc přístavů. V dopravním významu jsou přístavy něco jako parkoviště. A ty přístavy, ta parkoviště, se stávají přirozeným centrem oddechu pro místní obyvatele i pro turisty, čímž to nabývá toho kulturního rozměru. Kdybychom to vnímali jen dopravně, málokdo se asi půjde podívat na parkoviště. Ale na kotvící lodě, na vodu, na vodní ptactvo, to se chodíme dívat rádi. Takže lidé, kteří sem zavítají, vnímají Baťák určitě jako rekreační a turistický fenomén. Každý přístav má nenapodobitelnou atmosféru a k vodě nás to přirozeně táhne. I ty, kteří nejsou vyloženě vyznavači koupání. K vodě se přece jezdilo vždycky. K moři, na rybník, na přehradu, na jezero. Přístav je pěkné pojítko mezi lidmi a vodou.

Teď budu trochu prudit. Proč bych se měl chtít projet po Baťově kanálu, když z lodě uvidím jen rákosí a břeh?

To je častý názor. A ještě si někdo řekne, proč bych za to měl platit hromadu peněz, když z břehu uvidím totéž a zadarmo. Jenže pohled z vody je úplně jiný. Nedávno jsem zažil projížďku po Vltavě, plul jsem pod Karlovým mostem a ta plavba mě jakoby vytrhla z reality. Z přeplněných ulic, chodníků. Podobné je to i na Baťáku, každá plavba má neopakovatelnou atmosféru. Je to pohoda, protože pohyb po vodě je přirozeně pomalý. K tomu dobré jídlo, pití a člověku je během plavby příjemně. I když ne všem. Nedávno jsme tady měli skupinu manažerů, kteří jsou zvyklí pracovat v režimu „just in time“, telefon, rychlé přejezdy, okamžitá rozhodnutí. A to zpomalení na lodi jim na začátku působilo zjevnou fyzickou nevolnost. Užívat si začali až po delší době.

Zpomal. Zastav. Užívej. Navnímal jsem to správně jako tři slova, která jsou pro vás v souvislosti s Baťovým kanálem důležitá?

Přesně.

Zmínil jste plavbu po Vltavě. Často se tvrdí, že by se na Vltavě mohli a měli od Baťáku učit.

Někdy se to v souvislosti s cestovním ruchem říká. Nevím, historií i rozsahem jsou to dvě nesrovnatelné vodní cesty. Nezastírám ale, že je příjemné, když lidé z Horní Vltavy, z Hluboké, z Českých Budějovic přijedou a dívají se, jak to na Baťově kanále děláme. Jo, s výjimkou Prahy je rozvoj cestovního ruchu, který využívá vodní cesty, na Vltavě i na Labi pomalejší, než by člověk předpokládal. Možná bych místo toho, že by se od nás měl někdo učit, vyzval k výměně zkušeností. Obohatí to obě strany a zní to pokorně.

Když jste na lodi jinde než na Baťáku, vypínáte profesně a zapínáte lidsky?

Je to propojené. Mám to asi jako železničáři, ti taky často tráví dovolenou ve vlaku. Protože je to baví a protože na to mají slevu, že jo. Kdekoliv je možnost jakékoliv plavby, vždy to využiji. Vnímám to profesně a zároveň si to lidsky užívám. Každá plavba je unikát. Třeba taková Kodaň, kde je vodní linka součástí městské hromadné dopravy. Jedna jízdenka na MHD a vidíte všechny ty krásy!

Zpátky domů. Stát se to nemůže, ale kdyby… Kdyby Baťův kanál třeba na rok zmizel ze života regionu, co by se v něm změnilo?

Baťák je dneska linkou, která spojuje spoustu turisticky atraktivních cílů. K tomu cyklostezka podél kanálu, to už je síla. Kdyby to vše zmizelo? Jako kdyby v New Yorku zavřeli Central Park! Na rok nám zavřete Central Park? A kde my teď budeme běhat, kde se budeme procházet, kde se budeme potkávat? S Baťákem je to stejné, vyrvali by kus toho našeho. Existuje tady Komora obcí Baťova kanálu. Je jich dvacet dva a spojuje je právě ten Baťák. Kdyby tu nebyl, zmizí pojítko.

Pojďme k milníkům spojeným s Baťovým kanálem. Co vyberete?

Devadesátá léta a přesvědčování místních samospráv, podnikatelů, že to má smysl. Přesvědčování státu, aby do toho dal nějaké peníze. Roky 1999 a 2000. Z evropských peněz postavilo město Veselí nad Moravou malý turistický přístav, pak první osobní loď. Vypadalo to malebně a najednou bylo kam pozvat autobus plný lidí. Tam se to začalo lámat.

Pak roky 2005–2012. Začaly se stavět cyklostezky, hlavně ve Zlínském kraji. Stavěly se první přístavy a víc lidí začalo jezdit na Baťák i kolem Baťáku. Síť prvních přístavišť, a to už ten rozvoj byl zřetelný. Rok 2015, to je otevření přístavu v Petrově. Takový turistický přístav, řekněme, že první svého druhu.

A období po roce 2020. Intenzivní růst infrastruktury. Baťák jako seriózní a intenzivně vnímaný turistický cíl. Teď jsme zaměření na Kroměříž, kam se ještě nedá doplout. Až se to povede, dostavět okolní přístavy. To je hlavní plán rozvoje na jednotky let.

Takže důvod, proč jakýmsi centrem dění kolem kanálu je právě Veselí nad Moravou, spočívá v prvotní odvaze města?

Veselí do toho šlo v době, kdy málokdo věřil, že Baťák může být zajímavým turistickým cílem a že sem bude někdo jezdit kvůli nějakým lodičkám a tomu, aby se díval na rákosí. Jsem moc rád, že si to pamatuji. Na Baťák jsem nastoupil jako mladíček v roce 1999. Vybavuji si nevěřící zastupitelstva, lidi, kteří se tomu nápadu vysmívali. A to jsme jim tehdy prezentovali sotva polovinu aktuální reality. Zlomily to evropské peníze, bez nich by do toho ani Veselí nešlo.

Je to Baťův kanál, pojďme tedy k Baťovi. Co by dnes Baťa na tom kanále nepochopil, čemu by nerozuměl?

Nedával by tu nesmyslnou byrokracii. Ten kanál byl postavený jako ekologické dílo, na to se zapomíná. Dnešním úředním jazykem bychom řekli, že to bylo ekologické kompenzační opatření regulace řeky Moravy. Tak šíleně by to znělo, smysl to ale vystihuje. Baťa byl budovatel a dnešní byrokratické překážky by určitě nechápal. Skoro každá naše větší akce, do které se pustíme, skončí u soudu. Tomu nerozumím. A když tomu nerozumím já, Baťa by to nerozdýchal už vůbec.

Cítím silné emoce, raději otočme list. Z čeho by měl Baťa radost?

Zažil jsem Tomáše Baťu mladšího při několika jeho návštěvách kanálu. Původně se domníval, že jen využíváme Baťovo jméno a děláme nějakou Potěmkinovou vesnici. Když otevíral poslední rekonstruovanou plavební komoru v Petrově, myslel si, že jsme opravili dva až tři kilometry, zahráli šarádu, povozili ho lodí, ale jako celek to nefunguje. Při jeho poslední návštěvě v roce 2008, když otevíral přístaviště v Otrokovicích, si už uvědomoval, že od Petrova až do Otrokovic je to fakt celé propojené, že to funguje. A z toho měl obrovskou radost.

U Bati to víme, ale čím ten kanál přilákal vás?

Shodou náhod. Hledal se člověk pro realizaci toho evropského projektu, který už jsem zmínil. Uspěl jsem ve výběrovém řízení, začal koordinovat evropské projekty a pracovat pod panem architektem Ondračkou, který byl nositelem myšlenky na obnovu Baťáku. Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel, jestli je to práce na pár měsíců, na pár let, nebo na celý život. V roce 2002 vznikla obecně prospěšná společnost Baťův kanál a správní rada mě jmenovala ředitelem. Jsem v té funkci dodnes a pořád nesmírně rád.

Jaké nejtěžší rozhodnutí jste v souvislosti s Baťákem musel udělat?

Nějaké jediné si nevybavím. Ta nejsložitější souvisí vždy s rozvojovými projekty. Jít do nich, nejít? Jestli stojí za to absolvovat tu administrativní mašinerii, jestli se podaří vše vyúčtovat.

Dostal jste se někdy do stavu, ve kterém jste přemýšlel, jestli to ještě má smysl?

Byl jsem tomu blízko.

Bylo tím nejtěžším obdobím doba covidu?

Jedním z nejtěžších. Bylo jasné, že jedna z prvních oblastí, na které se bude šetřit, bude cestovní ruch. Hlavou se mně honily černé scénáře.

A ve stavu, že Baťák nechcete ani vidět, jste už taky byl?

No jasně. Plavbu po Baťáku miluji, vychutnávám si to, nejlépe s přáteli. Akorát ať na té vodě potkám kohokoliv, stejně se hovor vždy stočí k práci. A čeho je moc, toho už je prostě příliš. Upřímně, své víkendové cyklovýlety si někdy plánuji úmyslně tak, aby se moje cesta nikde neprotnula s Baťovým kanálem. Jsou prostě momenty, kdy si musím od Baťáku odpočinout. 

Jaké jsou největší mýty spojené s Baťovým kanálem? Jaké o něm mají lidé iluze?

Nemyslím, že by něco takového existovalo. Ale znám nejčastější otázku návštěvníků. Pořád dokola se ptají na hloubku kanálu.

A ta je?

Metr a půl. Umělý úsek, u řeky je to samozřejmě rozdílné.

V nejlepších sezonách navštívilo Baťův kanál 90 000 lidí. Je to málo, nebo moc?

Přijde na to… Musíme to číslíčko trochu zanalyzovat. Skládá se ze všech lidí, kteří se po Baťáku svezli. Třeba sedm tisíc lidí na kajutových lodích, to vnímám jako úžasné číslo, protože jsou to lidé, kteří tady prožijí víc dnů, utratí peníze. Tvoří největší prospěch, přitom vlastně jen zlomek celkové statistiky. Opakem je příklad ze začátku tisíciletí, to jsme tady mívali takzvané hrncové zájezdy. Skupiny, které povozily lodí důchodce a přesvědčovaly je, aby si koupili nějaké hrnce. Na Baťáku strávili všichni půl hodiny, ale my jsme jich převezli 250 denně. Obrovský počet, ale přínos? 

A je ta návštěvnost vůbec podstatná? Když tedy pominu přesvědčovací sílu těch čísel.

My bychom chtěli, aby sem co nejvíc lidí přijíždělo na delší pobyt. A nepřestanu si myslet, že potenciál té vodní cesty je ještě mnohem větší než 90 000 návštěvníků. Vidím ho v Kroměříži, kterou dnes obsluhuje jen malá loď pro dvanáct lidí. Vidím ho v Uherském Hradišti, kde vznikne nový přístav. Myslím, že návštěvnost 150 000 lidí je reálná. Ta čísla, o kterých se bavíme, jsou spojena přímo s plavbou po Baťově kanále. Pak ale máme ještě čtvrt milionu lidí, kteří kolem Baťáku projedou na kole, to máme změřené. A taky statisíce, možná už kolem milionu lidí, nedokážeme to spočítat, kteří navštíví prostor přístavů. Denně. Školky, školy, důchodci, lidé venčící pejsky, maminky s kočárky. Kdybychom je sčítali podél celého kanálu, bude to fakt hodně velké číslo. Důležité je, aby počet návštěvníků Baťova kanálu zvládaly služby v jeho okolí. Ubytování, restaurace, ideálně celoročně.

To jste mluvil o potenciálu. Kde má ten kanál limity?

Nikde. Snad jen v některých místech a v některých momentech se mluví o tom, jestli už jsme na ten limit nenarazili. Připlujeme k plavební komoře a hodinu čekáme, než proplujeme. Připluli jsme do exponovaného místa, nebylo kde přistát. No jo, ale Baťův kanál má dnes šedesát kilometrů. Tak plujte tam, kde přistát lze. Na některá místa třeba v Praze se taky dostanete hůř, autem už vůbec, nesednete si vždy v restauraci. Ale o dvě uličky dál už to bude v pohodě. Není to o limitu, je to o rozprostřenosti napříč celým kanálem. 

Když mluvíte o méně exponovaných místech, která máte na Baťáku nejraději vy?

To je hodně osobní. Pocházím ze Zarazic a podél Baťáku jsem chodil se psem v době, kdy tam bylo ještě rákosí. Jako kluk jsem na kanále bruslil, koupat se tam nedalo. Takže samozřejmě Zarazice, to jsou vzpomínky. A kousek od kanálu je hřiště, kde jsem dvacet let hrával fotbal. Prostě místo spojené s mým domovem.

Co milují turisté?

Aktuálně je podle statistik nejvíc láká oblast mezi Veselím nad Moravou, Strážnicí a Petrovem. Osobně si nemyslím, že to místo je krásnější než zbytek kanálu, ale má dnes asi nejkvalitnější služby. Přístavy, restaurace, možnost kotvení lodí.

Existuje typický klient Baťova kanálu?

Je to člověk, který zavolá, odkud a kam to jede, kde může nasednout. Hledá nějaké centrální místo. Dneska už díky oline prodeji lístků a informacím na portálu lidé ani tolik nevolají, vše si najdou sami. A palubní lístky dostanou e-mailem.

Návštěvníky nepochybně potřebujete. Je ale něco, čím vás spolehlivě naštvou?

Ti lidé za to nemůžou, ale když během dne odpovídám podesáté na stejný dotaz, byl by možná ten desátý tázající raději na místě prvního. Samozřejmě to zvládnu, ale je to těžší. Stejně mám problémy, když lidé vůbec nechápou, jak to na Baťáku chodí, že z Hodonína do Kroměříže se po vodě za hodinu fakt nedostanou.

Bojíte se víc toho, že se Baťův kanál nebude rozvíjet, nebo že se bude rozvíjet až příliš?

Obava, že se přestane rozvíjet, je silnější. Někdy máte pocit, že už to jede samo, že ten rozvoj se snad ani nedá zastavit. A pak přijdete, jako vloni v prvních dvou týdnech v červenci, a ptáte se, kde jsou ti lidi. V době, která bývala vždy vrcholem sezony, nikde nikdo. Holt se změnil trend a první dva týdny prázdnin se jede do Chorvatska, Turecka, Egypta. Až potom následuje domácí dovolená. To jsem si silně uvědomil, že člověk nemá nikdy vyhráno. Nebo jakákoliv povodňová období, lidé pak cítí nenávist k vodě. Voda nám ubližuje, ničí nám majetky. Proč by potom jezdili na dovolenou k vodě? A to jsou věci, které ten rozvoj mohou když ne zastavit, tak výrazně zabrzdit. 

O Baťáku se nejčastěji mluví a píše v souvislosti se stále stejnými tématy. Návštěvnost, otevírání sezony, ukončení sezony, otevírá se další přístav, další plavební komora. I titulky bývají stejné. Z jakého titulku byste měl největší radost vy?

Na Baťák vyplula nová osobní loď s unikátním ekologickým pohonem. Vím, na titulek dlouhé, ale potěšil by. Znamenalo by to, že jsme překonali stále se zpřísňující legislativu pro provoz osobních lodí. To jsou lodě pro plavbu s více než dvanácti osobami. Kdyby se to podařilo během čtyř let, byl bych šťastný.

Představuji si, že jsem si půjčil lodičku, jedu po Baťáku. Vypnu motor…

…hmm, to jste neudělal dobře, po vypnutí motoru se ta loď stává kapku neovladatelnou.

Aha, to máte silnou profesionální deformaci. Přesto, vypnu motor a jen tak sedím na lodi. Co byste chtěl, abych si v tom tichu uvědomil?

Pokud to uděláte, bez ohledu na motor, pochopil jste Baťův kanál. Pochopil jste tu pohodu. Ještě doufám, že budete buď mimo signál nebo si vypnete mobil, aby vás z té pohody nikdo nevyrušil. Uvědomíte si klid, zpomalení, jen jste a vnímáte ticho.

A kdybychom spolu dělali rozhovor o Batově kanálu za deset let, co byste chtěl, aby v něm zaznělo?

„Je to tady úžasné, chceme se sem vrátit,“ slýchá Vojtěch Bártek stále častěji od turistů na Baťově kanále.

BAŤŮV KANÁL

• Unikátní vodní cesta vybudovaná v letech 1934–1938 a určená původně k dopravě lignitu z Ratíškovic do otrokovické elektrárny.

• Délka: 60 kilometrů

• Šířka kanálu: přibližně 12 metrů

• Hloubka: 1,5 metru

• Rozdíl výšek na této vodní cestě (18,6 m) vyrovnává 13 zdymadel (plavebních komor), hladinu udržuje třináct jezů. 

• Na vodní cestě je postaveno přes padesát mostů. 

• Plavební kanál je částečně veden po řece Moravě a částečně vykopaným umělým korytem, které se od řeky odděluje ve Spytihněvi a znovu se připojuje ve Starém Městě.