Pavel Kubaník je principálem „podhostýnské kulturní družiny“ Kulturák, která přitahuje lidi ochotné investovat do společného kulturního zážitku a podporovat komunitní život.

Co vede člověka s akademickou kariérou v Praze k tomu, aby začal spojovat nadšence na malém městě?

Je to klasický scénář podobných spolků. Člověk se po studiích vrátí domů a začne zjišťovat, co mu tady chybí. Žije se tu dobře, je tu blízko příroda a všechno důležité, ale postrádáte podněty, které jste v metropoli považovali za samozřejmost. Náš Kulturák vyrostl z party těch, kteří se sem vrátili dříve než já. Připojil jsem se k Okrašlovacímu a zábavnímu spolku, což byla čistá reminiscence na to, že tu kdysi nějaký spolek s tímto názvem býval. Postupem času kulturní aktivity, zejména letní kino, narostly do takové míry, že už vyžadovaly systematické řízení a peníze. Už to nešlo brát jen jako volnočasovou zábavu. Tak vznikl Kulturák, z. s. Jádro spolku tvořím já a Lenka Šimonová, která drží ekonomickou disciplínu, zbytek týmu se soustředí na jednotlivé akce.

Kulturák nemá žádnou vlastní budovu, akce pořádáte v různých prostorech ve Chvalčově či v Bystřici pod Hostýnem. Je to záměr?

Nejsme správci budov, jsme správci obsahu. Tato neukotvenost nám dává svobodu, protože nás nedusí drahé energie ani prázdné sály. V něčem je to namáhavé, protože se pořád stěhujeme, ale výhody jsou zatím asi větší. 

Jak funguje váš model měsíčních příspěvků Kultura za pade? 

Na co jsem já osobně v Kulturáku nejvíce hrdý, je právě skupina Kultura za pade. Začalo to v roce 2017 jako dlouhodobá a pravidelná měsíční podpora naší činnosti. Dnes už je z původních pade osmdesát korun, ale vlastně se nic nezměnilo. Funguje to trošku jako abonmá, protože členové mají slevu na vstupenkách, ale nikdo to nedělá jen pro to. Aktuálně jde o skupinu asi sedmdesáti osob, na níž naše existence z velké části závisí. Je to skvělý mechanismus, jak si vyzobávat z příležitostných návštěvníků akcí ty, pro které je kultura důležitou součástí života a kterým náš program stojí za podporu. 

Vaše autorská čtení jsou v regionu pojmem. Podle jakého klíče vybíráte autory?

První autorské čtení jsme měli s Petrem Šabachem a Ivanou Myškovou už v roce 2015 v bystřické sokolovně. Vystřídala se tu celá řada zajímavých autorů na různých místech. Nedávno jsme se s Michalem Konečným, autorem knihy o architektu Bohuslavu Fuchsovi, vydali na procházku Bystřicí pod Hostýnem. I zde jsou krásné Fuchsovy stavby, například právě sokolovna. V současné době připravuji dramaturgii autorských čtení společně s Dášou Červenkovou a snažíme se vybírat knížky, o kterých se v literárních kruzích mluví. Sledujeme literární podcasty a publicistiku, nejdeme nutně po masové popularitě, ale po kvalitě. Zásadní podmínkou je, že si ty knihy musíme sami přečíst. Může jít o téma, které je v médiích vyzdvihované, ale já vím, že u nás by s nikým nerezonovalo nebo je až příliš akademicky komplikované. Hledáme více háčků pro publikum – autora, rezonující téma, možnost doprovodného hudebního programu, zajímavé prostory a samozřejmě dobře vedenou besedu s autorem.

Jak do toho zapadá Vila TON, kde se čtení v poslední době konají?

Partnerství s firmou TON nám umožnilo vyřešit problém s kulturní infrastrukturou, která v menších městech často zamrzla v sedmdesátých letech. Vila TON nám poskytuje krásný menší sál plný různorodých židlí ze svého katalogu i zázemí baru. Spisovatelka Dorota Ambrožová napsala, že je to velmi sympatická spolupráce firmy a spolku, kde lidem na těch detailech skutečně záleží. Navíc čtení občas propojujeme s hudbou, jako když Standa Biler četl ze svého románu Destrukce a doprovázela ho Nikola Mucha s podobně sarkastickým humorem. Nebo Jonáš Zbořil a jeho kniha Flora, kterou Tomáš Šenkyřík podkreslil terénními nahrávkami z přírody. Hledáme ty přesahy, které z akce udělají zážitek.

Věnujete se i výtvarným dílnám a divadlu pro děti. Jak se liší váš přístup od běžné dětské zábavy?

Výtvarné dílny k nám přinesla akademická malířka Zuzana Malénková. Je skvělé mít ve spolku něco, kde člověk není jen pasivním divákem, ale aktivně tvoří. Věnuje se také dospělým, ale v případě dětí Zuzana spojuje tvorbu s pohybem. Nejdříve dělají různé fyzické aktivity, a až když mají rozmáchané ruce a zbaví se křeče, tak začnou malovat. Divadlo pro děti vzniklo z mé vlastní vášně. Na festivalech jsem zjistil, že dětské divadlo může královsky bavit i dospělé, ti se jen obvykle stydí přijít bez dětí. Uvádíme různé divadelní formy, například objektové divadlo, kde se třeba čtyřicet minut vůbec nemluví a děti to bez problémů zvládly. Měli jsme i batolecí představení pro děti od pěti měsíců. Důležité je se toho nebát a vychovávat si novou generaci. Vlastně vychováváme spíše ty rodiče. Třeba zjistí, že děláme i jiné věci, a přestanou se bát alternativnějšího umění.

Léto na Podhostýnsku patří vašemu kinu pod Kozincem. Co všechno se tam děje? 

Letní kino je naše lidovka, nejvíce přístupný formát ze všech. Fungujeme u lesa na louce a lidé si tam mohou vzít stan a přespat. Naše oblíbené heslo je, že v našem kině můžete usnout. Obec loni zaplatila základní infrastrukturu, takže už máme záchody, tekoucí vodu a sklad, což fungování kina nesmírně ulehčilo. Programová skladba filmů je různá, od českých komedií po evropské artové filmy nebo dokumenty. Letos bych jako novinku rád promítal krátké české filmy před hlavním filmem. V této oblasti český film v zahraničí velmi boduje, sbírá ceny, ale u nás ty krátké filmy není kde vidět. K některým filmům pořádáme doprovodné programy nebo zveme autorské delegace. Tradicí se stává charitativní běh do kina, sousedské vaření gulášů doprovozené českou filmovou klasikou, případně filmy pro děti na začátku a konci prázdnin. Výtěžek z kina spolufinancuje další akce spolku.

Jednou z nejznámějších akcí je Sušil happening. Kdo tento veselý hudební pochod na Hostýn vymyslel? 

Za nápadem stojí bratři Hradilové, které trápil upadající odkaz Františka Sušila i stav domu v Bystřici pod Hostýnem, kde Sušil v roce 1868 zemřel. Jeho posledním přáním bylo vyjít na Hostýn, což už nestihl. My tu pouť za něj už několik let dokončujeme. Je to happening, kde potkáte starší lidi, pankáče i alternativce s dětmi, všichni jdou nahoru za doprovodu lidových muzik, které Jura oslovuje. Je to nejlepší důkaz, že kultura dokáže stmelit široké spektrum lidí. U stánku u hostýnského pramene budeme hrát a povídat si dlouho do noci. 

Letos prý chystáte rozšířený program? 

Den před happeningem jsme pozvali podcast Přepište dějiny a tématem bude sběratel Sušil a továrník Thonet. Je to totiž fascinující paradox. V té samé dekádě v Bystřici umírá tradicionalista Sušil a globalista Michael Thonet tu zakládá továrnu na ohýbaný nábytek. Chceme tyto dvě perspektivy postavit vedle sebe, a to přímo ve starém závodě TON. 

V civilním životě jste sociolingvista a učíte romistiku. Jak se tento odborný pohled promítá do toho, jak kulturu v regionu vedete?

Moje profese mě vede k tomu dívat se na společnost z různých úhlů. Kulturu vnímám jako nástroj pro utváření komunity a zvedání důležitých společenských otázek. Proto jsme v rámci Kulturáku založili Podhostýnskou univerzitu. Loni přijel Petr Koubský mluvit o AI, letos filozof Tomáš Koblížek mluvil o hate speech, dezinformacích a nenávisti na sítích. Chceme lidem dát fakta místo domněnek. Je to důležité zejména dnes, kdy politici záměrně útočí na různé skupiny, naposledy třeba i na nezávislá divadla, aby na ně obrátili hněv či posměch veřejnosti. 

Máte s Kulturákem plány na dlouhou dobu dopředu?

Nic netrvá věčně a je dobré s tou myšlenkou pracovat. Může se stát, že o to, co děláme, už za pár let nebude zájem. Nebo že se prostě sami vyčerpáme. Ale zatím se náš program rozvíjí a věřím, že už máme dost zkušeností a dobrý základ na to, abychom si vše kolem Kulturáku zorganizovali co nejlépe ku spokojenosti nás pořadatelů i diváků. A ještě nějaký ten rok (nebo snad i dekádu) jeli dál.  

Pavel Kubaník

• Romista a sociolingvista, působí na Oddělení romistiky ÚESEBS na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

• Vyučuje romštinu a kurzy o Romech u nás i ve světě, překládá z romštiny (například knihu Paramisa. Pohádky a příběhy romských vypravěčů z bývalého Československa, Argo 2023).

• Principál „podhostýnské kulturní družiny“ Kulturák.

• Pochází z Chvalčova, kde nyní žije se svou rodinou.

• Více na https://kulturak.org.