1. Co mě motivovalo k založení vlastního byznysu?

To, že jsem začala podnikat, navíc v oblasti knihařiny, přišlo absolutně nečekaně, skoro ze dne na den. Jsem sice vyučená knihařka a po škole jsem tuto práci dělala, jenže pak jsem se řemeslu na dvacet let vzdálila. Studovala jsem, cestovala, dělala spíše administrativní práci. Vždycky jsem si říkala, že bych se ke knihařině chtěla vrátit, ale uvažovala jsem o ní spíš jako o koníčku. 

Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že pan Janota, u kterého jsem po vyučení pracovala a v podstatě se u něj vyučila, je vážně nemocný a zavírá dílnu, kterou celou dobu provozoval. Chystal se rozprodat stroje a vybavení, které schraňoval celý život. Navíc to bylo už poslední knihařství v regionu. Rozhodla jsem se tehdy velmi rychle. Spíš než o podnikatelský záměr šlo o snahu zachovat dílnu a řemeslo, ke kterému jsem měla vždycky blízko.

2. Jaké byly moje začátky?

Začátky byly plné strachu a nejistoty. Na odkoupení dílny jsem si musela půjčit a vůbec jsem netušila, jaký příjem mohu očekávat a jestli dluh zvládnu splácet. Nejvíc jsem se bála toho, že si po letech nebudu pamatovat samotné řemeslo. Velkou odbornou oporou mi byl pan Janota. Kdykoli mu zdraví dovolilo, trávil se mnou čas v dílně a pomáhal mi znovu se do knihařiny dostat. Učil mě třeba i to, jak si zakázky nacenit. Bez jeho podpory bych to těžko zvládla.

Podporoval mě i můj manžel. Vykrýval finanční výpadek, převzal na sebe více rodinných povinností, povzbuzoval mě, chválil mé produkty a posuny. Bylo to pro mě ohromně důležité.

Rovněž mi pomohlo, že v úplném začátku se mnou do podnikání šla i má sestřenice Iva Branná. Iva sice nebyla knihařka, ale byla kreativní, manuálně zručná, pozitivní a hodně zapálená. Po dvou letech spolupráce se ale chtěla realizovat v jiném oboru a tak se naše cesty rozdělily.

3. Jakou největší výzvu jsem překonala?

K největším výzvám patřilo přenastavit svůj přístup a způsob uvažování ze zaměstnaneckého na podnikatelský. Najednou jsem vše spravovala sama – finance, fakturaci, cenotvorbu, marketing, prodej, nákup materiálu, kontakt s úřady, veškerou administrativu… A do toho jsem musela stihnout vyrábět. Velmi těžké pro mě bylo naučit se prezentovat a prodat svou práci, obhájit hodnotu a tedy vyšší cenu ruční výroby. Obrovskou každodenní výzvou je ale vůbec mít knihařinu jako živobytí. Rozhodně není snadné se ruční výrobou uživit v době, kdy vše vzniká rychle a neskutečně levně.

Hodně zabrat mi dalo také stěhování dílny před čtyřmi roky. Dílna má 120 m2 a je napěchovaná stroji, různým vybavením a materiály. Nejnovější výzvu pro mě představuje e-shop www.kniharina.cz.  

4. Kdy jsem zažila v podnikání největší krizi?

Podnikám desátým rokem. Krizí jsem měla už víc. Většinou to souviselo s financemi – rostoucí náklady, zdražování materiálů, krachující dodavatelé a nejistota práce. V době covidu pokles zakázek, nedostatek materiálu a tím raketový nárůst cen. Několikrát jsem si říkala, jestli to celé má smysl. Nakonec mě vždycky podržela samotná práce a zákazníci, kteří mi dávali najevo, že to, co dělám, pro ně má hodnotu. No a taky ta původní vize, proč jsem knihařskou dílnu kupovala – zachovat knihařské řemeslo na Zlínsku.

5. Kdo byl nebo je pro mě inspirací?

Největší inspirací v oboru mi byl pan Janota. Byl pro mě nejen mistrem řemesla, ale i velkým mentorem a lidskou oporou. Inspirují mě také kolegyně z oboru. Udržuji kontakt s knihařkami z Pardubic, Žďáru nad Sázavou, Žamberka i Opavy. Pravidelně si voláme, stýkáme se, pomáháme si, podporujeme se. Každá děláme svou práci trochu jinak a je to nesmírně inspirativní.

Mimo obor mě inspirují aktivní a sebevědomé ženy, které dokážou úspěšně podnikat, vést spokojený soukromý život, mít smysl pro humor a úsměv na tváři. Mám takových žen kolem sebe naštěstí hodně.

6. Jak se mi daří skloubit podnikání s rodinou?

Není to jednoduché a chce to hodně plánování a flexibility. Bez podpory manžela by to nešlo. Velké štěstí mám i v tom, že naše děti jsou už poměrně samostatné. Před těmi deseti lety, kdy jsem s podnikáním začínala, to bylo o dost komplikovanější. Bývaly se mnou často v dílně. Nicméně když porovnám dobu, kdy jsem byla zaměstnaná, a dobu, kdy podnikám, vychází mi skloubení práce a rodiny paradoxně lépe jako podnikatelce. I když je to mnohdy velmi náročné na organizaci.

7. Co bych si přála vědět, když jsem začínala?

Přála bych si být víc připravená v podnikatelských dovednostech – v cenotvorbě, v marketingu, ve finančním řízení atd. Na druhou stranu vím, že všechny tyto dovednosti se nejlépe učí za pochodu v ostrém provozu. Určitě bych nechtěla vědět, jak složité a těžké to někdy bude. V tomto ohledu platí spojení „sladká nevědomost“. 

8. Jakou radu bych dala ženám, které s podnikáním začínají nebo o tom přemýšlejí?

Určitě je skvělé mít cíl, vědět, kam směřuji, a plán, jak se tam dostanu. Finanční rezerva pro chvíle, kdy se nedaří, určitě zajistí klidnější spánek. Já jsem ji při svém rychlém začátku podnikání neměla. Zvládnout se to dalo, jen to bylo někdy vypjatější. Nesmí se bát změn a výzev. Musí být připravené se neustále něco nového učit. Zásadní rozhodnutí už budou vždy na nich. Je dobré si zvážit, jestli tohle všechno chtějí nést na svých bedrech a jestli jim projekt stojí za to. Musí počítat s tím, že podnikání nedává moc jistot, ale zároveň přináší velkou osobní svobodu a smysl. Rozhodně bych doporučila, aby si kolem sebe nezapomněly udržovat a budovat síť lidí, kteří je podpoří – rodinu, přátele. Skvělé jsou v tomto ohledu vazby na další podnikatelky, které mají podobný pohled na svět i podobné problémy.

9. Jaká je moje dlouhodobá vize v podnikání?

Moje vize je udržet knihařskou dílnu při životě a předávat řemeslo dál. Zachovat tradiční postupy, ale zároveň hledat nové cesty, jak knihařinu přiblížit dnešnímu světu – třeba skrze osobní deníky, moderní kroniky, rodinné knihy na fotografie. Pracovat chci také s mladými lidmi, kteří o obor mají skutečný zájem. Prostřednictvím workshopů chci svou dílnu otvírat veřejnosti, abych u dalších lidí vzbudila zájem o naše krásné řemeslo. Časem plánuji i online kurzy.

10. Na co jsem nejvíc hrdá?

Nejvíc jsem hrdá na to, že se mi podařilo dílnu převzít, udržet ji a nabízet vedle tradiční výroby i modernější produkty. A to v době, která drobným řemeslníkům a rukodělcům příliš nepřeje. Přestože domů nenosím závratné částky, dokážu se ruční prací docela hezky uživit. Jsem ráda, že jsem navázala hezké a podpůrné vztahy s několika knihařskými dílnami v republice. Čas od času se scházíme a učíme se od sebe vzájemně. Hrdá jsem ale i na svou práci, která je precizní, hmatatelná a přináší radost nejen mně, ale především mým zákazníkům. A nejvíc mě hřeje, že mé tři děti mou práci a podnikání přijímají s respektem a úctou. Vím, že jsem pro ně inspirací pro případné vlastní podnikání po ukončení studií. Na to jsem rovněž velmi hrdá.

JITKA BALÁŽOVÁ

• Knihařka, která provozuje aktuálně jedinou knihařskou dílnu na Zlínsku.

• Studovala ekonomii, pracovala jako hlavní pokladní v kasinu, specialistka v bance i na zlínské univerzitě. K řemeslu se vrátila po dvacetileté pauze téměř ze dne na den, aby zachránila dílnu před zánikem. 

• Propojuje tradiční postupy a materiály s novými možnostmi. Zaměřuje se na výrobu kronik, pamětních knih a pestrobarevných knižních vazeb. Jejím cílem je předávat lásku k ruční práci a hlavně knihařině, a to prostřednictvím workshopů a vzdělávání.

• Žije v Otrokovicích s manželem a třemi dětmi a border teriérem. 

• Volný čas tráví nejraději v přírodě, prací v sadu, ruční tvorbou a čtením.

• Více na www.kniharina.cz.