Tomáš Baťa byl známý svým využíváním krátkých časových úseků a říkával: „Mám chviličku, udělám si chviličku, nechte mi chviličku.“ Takzvaně neposeděl, nedokázal být jen tak nečinný, kromě chvil, kterým říkal „dýchám život“. Ty mohly na neznalé působit, že při nich nedělá nic, ale on odpočíval, relaxoval, a i to pro něj byla činnost, která byla velmi důležitá.

Na počátku podnikání byl velmi netrpělivý a nedokázal čekat, čekání přímo nesnášel. Neuměl se vyrovnat s tím, že někde něčím mrhá čas a je závislý například na tom, zda konkrétní člověk přijde, či nikoliv. Pochopil, že toto neovlivní, ale dokáže ovlivnit to, jak tento čas využije. Začal s sebou nosit knihy, bločky na poznámky, noviny, nebylo ničím neobvyklým, že měl svou zapisovatelku i předčitatelku. Často odpovídal na otázku, kde na tu veškerou práci bere čas? Jeho odpověď mnohé neuspokojila, neboť odpovídal: „Využívám chvilky!“

Podle Tomáše Bati bylo zvláštní, že lidé jen málokdy umí využívat chvilky, často dodával své oblíbené motto: „Čas pracuje pro schopné.“ Lidé často čekají s nějakou aktivitou, dokončením drobné práce, plánováním apod., až na to budou mít dostatek času. Jsou to mnohdy úkony, které vyžadují jen pár minut.

Tomáš Baťa na to měl jednoduché pravidlo, měl s sebou vždy něco, na čem mohl pracovat, a to z jediného důvodu: „Neovlivníte to, jestli někde čekáte, ale můžete si vybrat, jak!“ Vadilo mu trávit čas zbytečným lamentováním nad tím, že někde na někoho nebo něco čekáte. Takový čas je ztracený a ke všemu ještě budete setrvávat v negativní emoci. Úplně zbytečně. Baťovo motto „Čas pracuje pro schopné“ znamená také „Buďte připraveni, mějte vždy náhradní variantu toho, co můžete v době čekání dělat“.

Napadlo vás, že nejste schopni s sebou neustále vozit knihu, zápisník, neustále pracovat na notebooku a nechce se vám dívat do telefonu? To přece není vůbec nutné. Rozbijte ve své mysli ty stereotypy, které vám říkají, že k tomu, abyste využili čas, musíte mít něco po ruce a aktivně se věnovat něčemu ve vnějším světě. Pokud někde čekáte, nesoustřeďte se na to, že čekáte a že vám to vadí. Soustřeďte se například na trénink, jak cítit vděčnost, jak se potkávat sám se sebou, jak vidět svět pozitivněji.

V tomto přístupu je velká část mentální svobody. Nejste až tak ovlivňováni okolnostmi, ale řídíte si je sami. Samozřejmě je vždy nemilé, když se plány mění, ale dokážete to aspoň do určité míry ovlivnit. Nenechte si tuto svobodu vzít.

Mnoho velkých životních posunů může vzniknout tím, že se jim budete věnovat nepatrnou chvíli každý den. Postupně se vám začne k těmto aktivitám měnit postoj, budete ochotni jim věnovat i více času a stanou se vaší nedílnou součástí. Když se ohlédnete po nějaké době zpět, napadne vás otázka, kdy se to všechno stalo nebo jak jsem to dokázal? Vše vzniká z malých kroků, pro které je potřeba najít čas – začněte využívat ty malé, nepatrné, krátké chvilky, ony se totiž chovají stejně jako ty malé kroky. Neustále to vypadá, jako že se nic moc nemění, a pak najednou zjistíme, že z toho malého, nepatrného nic vzniká něco velkého. Nepodceňujme moc krátkých chvil. 

S úctou vaše Gabriela

Autorka je ředitelka Nadace Tomáše Bati ve Zlíně