Tomáš Baťa se stal pro mnohé lidi – ve své době i dnes – symbolem odvahy. Nikoli však drzosti. Jedno z jeho známých hesel zní: „Drzý se zmrzí brzy.“ Baťa velmi citlivě rozlišoval mezi drzostí, která pramení z odvahy, a drzostí, jež vychází z hrubosti, neomalenosti či pocitu nadřazenosti.

Často dnes slýcháme, že bez drzosti se člověk v moderním světě neprosadí. Tomáš Baťa měl na věc opačný názor: každodenní drzost ve smyslu arogance a neúcty lidi odrazuje a rozhodně je neispiruje. Základem dlouhodobého úspěchu je podle něj schopnost spolupracovat – a s nezdravě drzými lidmi nechce po čase spolupracovat nikdo. O drzosti se vyjadřoval velmi přímo: „Je odpudivě drzý,“ nebo „jeho drzost mě již nudí,“ případně trefně poznamenal, že „ten člověk je tak drzý, že si dveře zavřel, než promluvil.“

Za drzé považoval lidi, kteří si hrubostí zakrývali neznalost, byli přesvědčeni o své neomylnosti a nebyli otevření poučení ani dialogu. Za drzost pokládal i zbavování se osobní odpovědnosti – a za nejodpudivější pak vydávání cizí práce za vlastní. Zastával názor, že o člověku vždy vypovídají dvě věci: jak se chová k druhým a kolik úsilí je ochoten vložit do kvalitně odvedené práce.

Nezdravě drzé lidi považoval Baťa za slabý článek každého týmu. Ať už byla příčina drzosti jakákoli – neznalost či přehnané ego – vždy znamenala překážku. Drzost podle něj brání člověku v plném rozvinutí tvůrčího ducha. Uzavírá mu cestu k jinému pohledu, lepšímu řešení, schopnosti požádat o pomoc nebo přiznat, že úkol má převzít někdo jiný.

S drzými lidmi je navíc spolupráce často nepříjemná, někdy zcela nemožná. Jen těžko v nich ostatní spatřují partnera k otevřené debatě o tom, jak věci dělat lépe. Drzí lidé od sebe odrazují ty, kteří by jim mohli pomoci radou či skutkem. Místo podpory v nich často vyvolávají spíše tichou chuť „nechat je vykoupat se“ ve vlastním selhání – i když by se mu dalo předejít.

Ani drzost maskovaná nevhodným vtipem nebyla ve firmě Baťa vítána. Ačkoli humor podporoval – dokonce se ve firmě učilo, jak vtipy vyprávět a chápat – upozorňoval, že vtip je kořením života, ale příliš častý drzý vtip omrzí.

Za přijatelnou naopak považoval drzost podloženou přátelským humorem, hlubokou znalostí a životním nadhledem. Takové chování už ani nepůsobí jako drzost, spíše jako lehké popichování, které vztahy obohacuje.

Pokud se v pracovním týmu objeví člověk, jehož drzost dlouhodobě narušuje vztahy a spolupráci, baťovské doporučení je jasné: upozornit jej – a pokud se chování nemění, rozloučit se. Nevhodná drzost destabilizuje tým a brání společné práci.

Buďme tedy vtipní, odvážní, milujme nadsázku – ale nikdy nepodléhejme způsobu komunikace, který druhé ponižuje, upozorňuje na jejich nedostatky a tlačí nás do rolí, jež nám nenáleží.
Jak připomíná Tomáš Baťa: „drzý se zmrzí brzy.“