Kniha (nebo audiokniha), která vás v poslední době zaujala natolik, že byste ji doporučila dál?

Od začátku školního roku učím dramaťák na ZUŠ Kostka, díky tomu jsem se vrátila k literatuře pro děti. Mám moc ráda básničky od Shela Silversteina nebo povídky od Daisy Mrázkové.

Jídlo nebo nápoj, které vám nejvíc chutnají? Kde?

Nikdy nevynechám možnost dát si něco z vietnamské kuchyně. A den bez dobré kávy jako by nebyl.

Místo ve Zlínském kraji, kam se ráda vracíte? Kde dobíjíte baterky nebo zpomalíte?

Máme domek skoro u lesa v místní části Vsetína. Procházka ke studánce v zimě i v létě nebo na podzim s košíkem na houby je vždycky úspěšná volba.

Na které vystoupení nebo natáčení nikdy nezapomenete?

Těžká otázka. První, co mě teď napadlo, bylo představení Žebrácká opera od Václava Havla, které jsme hráli krátce po jeho smrti. Ten zvláštní pocit, že tam byl s námi, si pamatuji dodnes.

Kdy jste na jevišti zažila největší adrenalin? Jak to dopadlo?

To bylo asi mnohokrát. Tolikrát se něco pokazilo, zapomnělo, nefungovalo... na konkrétní věc si bohužel nevzpomenu.

„Historka z natáčení“, která vás pobaví i po letech?

Možná je to ta, jak jsme jeli s kapelou Gympleři hrát koncert do věznice, kam nás nakonec málem nepustili, protože jsme si cestou dávali na kuráž slivovici... To opravdu nevymyslíte.

Kdy jste měla při natáčení největší trému?

Při natáčení mého nového klipu k písničce Vysvlékněte mě. Je natočen na jeden záběr, text je velmi svádivý a kamera celou dobu zabírá jen můj obličej zblízka. Byl to těžký úkol pro mě i pro kameramana Honzu Rohlíka, ale myslím, že se nám to povedlo.

Co vás na umění stále dokáže překvapit?

Ať na divadle nebo při zpívání je to ta energie, co vzniká mezi vámi a divákem tady a teď. Je to kouzlo, které je nesdělitelné a pokaždé mi běhá mráz po zádech, když to zafunguje.

Jakou hudbu (oblíbeného interpreta) pravidelně posloucháte nebo sledujete?

Poslední dobou mě okouzlila hudba Kateřiny Marie Tiché a se zvědavostí sleduji krásného a mladého britského rockera Yungbluda.

Máte nějaký zlozvyk, o kterém víte a snažíte se ho aspoň občas krotit?

Těch je.. souvisí to asi s rodičovskou dovolenou. Ale jsem na sebe naštvaná, že chodím pozdě spát, jím hltavě ve stoje, u televize a za chůze..

Jaká rada vám nejvíc pomohla a mohl by ji slyšet každý, kdo s uměním začíná?

Nevím, jestli mi pomohla, ale rozhodně ji nikdy nezapomenu. Paní Jarmila Šuláková mi kdysi v létě v zákulisí jednoho festivalu říkala, že musím nosit ponožky, že to tak nejde, abych zpívala naboso a prý to s těma chlapama v kapele není někdy jednoduché, ale musím to prý vydržet. A daly jsme si na to panáka, možná dva. A tak se snažím (směje se).

Co vás osobně nejvíc vystihuje?

To vůbec netuším, to musím asi nechat na ostatních.

Na co se v brzké době nejvíc těšíte?

Na můj dušičkový koncert Malý recitál velkých šansonů v kostele v Hošťálkové, na program vsetínského Divadla v Lidovém domě, na koncerty s kapelou Dareband a na Vánoce.