Foťák jsem vzal poprvé do ruky zhruba v deseti letech. Ze začátku to byla čistá zvědavost a chuť zachytit momenty kolem sebe. Postupně se z toho ale stala potřeba dívat se na svět jinak a hledat v něm příběhy.

Začátky byly spíš experimentální. Velkou roli hrála práce ve fotokomoře — fascinoval mě samotný proces vzniku fotografie, od expozice až po vyvolávání. Postupně jsem prošel cestu od analogové techniky k digitální, ale zájem o samotnou podstatu záznamu obrazu mi zůstal. 

V minulosti jsem se věnoval koncertní fotografii a fotodokumentům z cest — například z Indie, Albánie, Izraele a Palestiny nebo z horských výprav do Himálaje. Právě tyhle zkušenosti mě naučily rychle reagovat na situaci a pracovat s atmosférou.

Dnes unikám do přírody. Nejčastěji se vracím k dokumentování krajiny a tradic Bílých Karpat, od Nedašova až po Strážnici. Je to kraj mého domova, který má pro mě silnou atmosféru a obrovskou proměnlivost. Baví mě sledovat, jak se místa v čase mění. Některá postupně mizí nebo se stávají nevyfotitelnými. Právě to ve mně už více než deset let posiluje potřebu je zaznamenat.

Přirozený rytmus přírody, střídání ročních období. Výzvou je pro mě zachytit krajinu tak, aby z ní divák něco cítil. Patří k tomu ale i dokumentace místních tradic, které jsou zde velmi silné, jako je Fašank, Horňácké a Kopaničárské slavnosti nebo Horňácké kosení orchidejových luk.

Pracuji víc se světlem a náladou míst. V mých začátcích byla fototechnika hůře dostupná a přechod od analogu k digitálu a bezzrcadlovkám mi otevřel úplně nové možnosti.

Když přijde správné světlo během „zlaté hodinky“ v Bílých Karpatech, čas jde úplně stranou. Člověk přijde na chvíli a najednou zjistí, že uběhlo několik hodin.

Těžko vybírám jednu konkrétní fotografii. Silněji vnímám celé série. Velkou radost mám například ze série fotografií divokých orchidejí nebo ze série z Balkánu, Indie či Izraele a Palestiny, které jsem i vystavoval.

Někdy mi v zimě mrznou prsty na spoušti a mám problém něco vyfotit. Silné momenty ale přicházely hlavně na cestách — v horách nebo v zahraničí, kdy člověk stojí na výjimečném místě a uvědomí si sílu okamžiku.

Můj rukopis každé série spočívá v tichém vyprávění. Snažím se ukázat klid, atmosféru a nenápadnou krásu míst, která máme často na dosah. Pokud se divák u fotografie na chvíli zastaví a třeba zareaguje, má pro mě snímek smysl. 

Víc než konkrétní osoba mě lákají silná místa a přirozené momenty. Právě ty bývají nejautentičtější.

JIŘÍ ZERZÁŇ 

• Narodil se v roce 1976 v Uherském Brodě.

• Má středoškolské vzdělání. Od poloviny 90. let se zabývá grafickým designem, reklamou a webdesignem, od roku 2008 je na volné noze.

• Spolupracuje s mnoha umělci a hudebními kapelami jako Hradišťan, Vlasta Redl, Druhá Tráva, Pavlína Jíšová, Mirek Kemel, Petr Bende band, AG Flek a dalšími.

• Fotí také na zahraničních cestách. Vytvořil kolekce snímků z Indie, Himalájí, Baltu, Albánie, Izraele a Palestiny. Dohlížel na kameru při tvorbě klipu k písni Ryby, Raci karikaturisty a písničkáře Mirka Kemela. 

• Posledních deset let se toulá Bílými Karpatami a citlivě zachycuje jejich kouzlo od Nedašova až po Strážnici. 

• Více na www.facebook.com/grafik.art.cz.